Re: Nic není černobílé

"Naše společnost nemá děti ráda, řekněme si to na rovinu." Nesouhlasím. Považuji se za součást naší společnosti a děti ráda mám. Ale nemám ráda nezodpovědné rodiče. Dcera byla hodně živé dítě, jeden čas jsme chodili i k psychologovi, takže vím, co to je mít hyperaktivní dítě. Navíc jsem na její výchovu byla sama, takže jsem ani neměla možnost někam "utéct". Zažila jsem i záchvaty vzteku, kdy se malá válela na úřadě, kam jsem ji musela vzít s sebou. Omluvila jsem se, smluvila jiný termín a odvláčela vzpouzející se dítě pryč. Asi jsem byla oproti Monty ve výhodě, protože jsem s malou do restaurací nechodila (prostě jsem na to v té době neměla). Ale vždycky jsem se snažila, aby si malá neublížila nebo aby neubližovala někomu jinému - ale souhlasím, že s takovým dítětem je to někdy "na prášky". Nesouhlasím s tím, že dítě může všechno, protože je to dítě. Podle mě má mít dítě určité mantinely, prostě "ocaď až pocaď".