Re: Diky, ale...

otázka je, jestli je to ten skutečný, vnitřní důvod. My žijeme na vesnici cca 600 obyvatel, kde převažují starší lidé, s klasickými sousedskými spory. Navíc, přistěhovali jsme se sem přesně čtvrt roku před příchodem našich dvou romských dětí do rodiny. Čili ti lidé ani neměli možnost nás poznat blíž, takž byli skutečně vystaveni celkem velkému šoku. Děti už navíc byly v předškolním věku a než si zvykly na různá pravidla a společenské konvence (netykat cizím lidem, nezdravit sousedku dobrý den, bába letí komínem apod.), tak to taky chvíli trvalo. Navíc v sousední obci je poměrně viditelná romská komunita s ne zcela dobrou pověstí, takže proti nám hrálo spoustu faktorů, kterých jsme se také obávali. A přitom můžu říct, že kromě jedné maminky malé blondýnečky, která vyletěla na našeho kluka, když se děti poškorpily, jsme tu za ty tři roky neměli se sousedy jediný problém. Naopak kolikrát nám fandí a dokonce našim dětem i trošku nadržují:)
Někdy se vyplatí lidem víc důvěřovat, že to zvládnou:)