výbavu jsem měla

Tak já jsem výbavu měla. Asi taky tak patnáct let. Ručníky a utěrky sice někdy vypadají "zastarale", ale při dněšních cenách jsem za ně vděčná. Samozřejmě se řídím věčnou radou: používej nejdřív to, co se ti líbí, protože za pár let už ti to bude jedno ;-) Ložní prádlo jsem si sama šila z látek, které mi kdysi maminka koupila. To by byl asi jeden druh výbavy.
Ten druhý se týkal vybavení kuchyně. Nerez hrnce máme báječné a dnes bych jistě lepší nenašla, možná ani tak dobré. Pak jsem měla sadu příborů, skleněné talíře a sklo na nápoje (to zatím nemáme doma, neb bydlíme v malém). Velkou část výbavy jsme si s manželem pořizovali sami po kouskách za svobodna, čili podle vlastního vkusu: hrnečky, misky, kořenky, sklenice, pánve atd. A jsme rádi. Před svatbou nám chybělo jen pár drobností typu vařečka, nic jsme nepotřebovali dokupovat ani dostávat darem. Dřív jsme byli rádi, že si můžeme koupit něco do budoucí domácnosti a místo kravin jsme si udělali slušnou sbírku. Já jsem totiž vášnivá kuchařka ;-)
Tak si z toho vemte, co uznáte za vhodné. Je fakt, že když rodiče pořizují dcerám výbavu, mělo by to být něco "nadčasového", což se ne vždy povede. Nám se výbava vyplatila.