Re: výbavu jsem měla

Mitchi-to je ale sprostý a smutný. Pobyt v kostele ještě nikdy nikomu neublížil, naopak, to místo je prodchnutý čímsi, co i nevěřícího člověka podle mně musí uchvátit. Jestli to nebylo právě proto, takový ten podvědomý strach, že by je to mohlo "chytnout". Jejich škoda.

Jani, když se chtějí církevně oddaní rozvést, musí se buď žádat o povolení skutečně ve Vatikánu (ale zpravidla to jde přes naše biskupství) nebo prokázat že byl sňatek neplatný (např. jeden ze snoubenců něco zamlčel-nemoc, neplodnost, předchozí sňatek...). Nebo jinak-můžou se dát rozvést normálně občanským soudem, ale nesmí nadále chodit ke svátostem. Takže to má smysl u lidí, kteří nechtějí svatbu v kostele proto, že je to tam "hezčí", ale proto, že prostě chtějí spojit sebe navzájem Božím požehnáním.

My jsme oba věřící (ne klasičtí pánbíčkáři ani svíčkový báby), ale prostě věřící, takže tak nějak jiná svatba než s tím "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" pro nás ani v úvahu nepřipadala. Podle mého, v kostele by se měli brát jen lidí, kteří to cítí podobně. Jinak na tu honosnost, slavnostnost a krásu stačí nevěřícím lidem určitě nějaký nádherný hrad či zámek.