Re: Co bychom měli vědět o epilepsii

Milá Romano, dokážu si dobře představit, jak Vám musí být.
Se zájmem jsem si přečetla Váš článek a ráda bych se s Vámi podělila o své vlastní zkušenosti.
Epilepsii typu petit mal u mě objevili ve 2 letech. Pro mé rodiče to byl samozřejmě šok, měli mě pozdě (v 35 letech) a byla jsem jedináček. Dostala jsem se do péče
Dětské neurologie na Karlově náměstí. Záchvaty se mi opakovaly až do 7 let věku, od té doby ne, nicméně jsem byla v rizikovém věku
(nastupující puberta a z toho vyplývající zákaz kouření, alkoholu, čokolády apod.). Z tohoto důvodu jsem brala léky (i když mi je postupně snižovali až na dávku na udržování). Od svých 20 let jsem bez léčby, provdala jsem se a brzy poté jsem začala řešit podobné problémy jako teď vy.
Vše jsem podrobně probrala se svou ošetřující lékařkou (dodnes chodím na dětské odd.) a ta mi vysvětlila, že existují i léky, které, pokud se berou od začátku těhotenství, by dítěti neměly uškodit, každopádně je nejlepší první tři měsíce nic nebrat. Poté je prý případné nasazení léků bez rizika, neboť jsou již vytvořeny všechny orgány. Podařilo se mi otěhotnět bez problémů, taktéž těhotenství probíhalo bez problémů
(tzn. bez léků) a před dvěma lety se mi císařským řezem (plánovaným, preventivní opatření) narodil syn.
Držím Vám palce, hlavně buďte v pohodě a nestresujte se, to škodí nejvíce nejen v těhotenství, ale i pro Vaši nemoc. Dále bych Vám doporučila obrátit se na některé specializované sanatorium, které poskytuje komplexní gynekologickou a porodnickou péči, v mém případě např. sanatorium Pronatal, kde si Vás ohlídají, budou spolupracovat s Vaším ošetřujícím lékařem aby vše proběhlo v pořádku.
Držím Vám palce a dejte vědět na těchto stránkách, jak se vše podařilo.