Re: Známkování výtvarné výchovy ve škole

Milá Katerino,
ani nevíš, jak moc s Tebou v mnoha vecech souhlasím. Kdyz se muj syn narodil (1991), byla jsem skálopevne presvedcena, ze nez pujde do školy, budeme mít na výber prinejmenším z nekolika typu škol a slovní hodnocení bude urcite zcela bezné. Moje naivita byla nezmerná - v roce 1998, kdy David nastupoval do školy, jsme v celém našem velkém meste meli na výber celý JEDEN typ školy - školu základní. Takze vybráno bylo rychle. Na otázku po moznosti
slovního hodnocení jsem byla informována, ze rodice ve Sdruzení rodicu jednoznacne tuto moznost odmítli (duvod: ten jiz zmínený horší celkový prospech!). Ale na druhou stranu, Katerino, kdyz se na ty prvnácky diváš a povídáš si s nimi, uvedomíš si, ze pokud pro nekoho známky (tím míním jednicky) neco úzasného znamenají, jsou to práve prvnácci a druhácci. Kdyz nesou ukázat vysvedcení s jednickou, je to pro ne úzasné (slovní hodnocení ne, protoze to mnozí z nich neumí ješte precíst, navíc neví, jak odpovídat na otázky sousedu ci príbuzných ve stylu "Tak co, byly na vysvedcení jednicky?").
Víš, s tou dvojsecností u naznacení, ze ucitel není ideální, bych to nevidela tak tragicky. Jiste, zálezí na typu dítete, ale ver mi, ony ty naše deticky jsou chytré a vnímavé a dokázou si podivuhodne prebrat realitu kolem sebe. Já jsem k zádné premrštené úcte k ucitelum nebyla nikdy vedena (vzdyt pocházím z malého místa a tam jsme vetšinu z ucitelu znali jako sousedy i s jejich horšími vlastnostmi vcetne mezer ve vzdelání), a presto jsem s kazdým z nich vycházela dobre. Podobne neváhám svému synovi ríci, ze urcitá vec není tak, jak nekterá z jeho paní ucitelek ríkala (konkrétne naposled o rozvodech uzitkové a pitné vody zde ve meste) a ze to vím od svých kolegu, kterí jsou odborníci pres tuto oblast, nebo ze s necím, co udelala nekterá paní ucitelka, nesouhlasím, ale ze je mozné, ze ona videla situaci jinak nebo ze mela další informace, které my nemáme a které její jednání ovlivnily. Presto David povazuje své ucitelky a ucitele za autoritu a jako k takovým se k nim i chová.
Víš, ono je sice opravdu únavné a nepríjemné kazdý den se setkávat s príhodami typu, ze jedna ucitelka Tvému díteti vynadá, ze utíká po chodbe, druhá zase, ze se priloudal z obeda k šatnám pozde, jedna mu nedovolí dojít si ze dvora do trídy pro pití (protoze dozor je jen na dvore a ne na chodbe), …. …. …..
Na druhou stranu si uprímne myslím, ze práve mému synovi to muze i trochu prospet, aby byl lépe zocelen do reálného zivota. S drobnými nepríjemnostmi, nespravedlnostmi se prece kazdý z nás setkává dnes a denne a prece je potreba se nehroutit, nekabonit se, nenadávat, ale rešit ty, které lze, a prenést se pres ty, které rešit nejdou, a pokud mozno ješte s dobrou náladou. Tak se to ti naši mazlícci musí nekde naucit. To víš, ze bych chtela pro Davida úplne jinou školu (tedy nemyslím tu konkrétní, ta špatná není, ale jiný typ), ale kdyz to nejde, snazím se najít v tom, co prozívá, aspon zrnko uzitecnosti, abych z nej nevychovala ufnukaného neštastníka nepríjemného pro své okolí.
Jinak Ti samozrejme preju, aby se zacaly dít zázraky a aby za ty dva az tri roky nejen Tvoje Markétka, ale i ostatní deti měly možnost takového výběru škol, aby každé dítě našlo takovou, která je pro ně ta pravá.