Re: Známkování výtvarné výchovy ve škole

Jako maminka bych dítěti moc přála slovní hodnocení, jako učitelka trošíčku kroutím hlavou: na nižším stupni - príma, možná, na vyšším - katastrofa, protože ani známky ( a je jich jen pět) nemají ze všech škol ani přibližně stejnou kvalitu. A co teprve, když k nám (na střední školu)nastoupí slovně hodnocené dítě!!! Rodičům totiž nelze napsat: vaše dítě je lajdák a nic nedělá...Hodně rodičů je normálních a fajn, takže si poradí s různými "zaoblenými" větami, jenže zbývá spousta těch druhých, kteří vezmou cokoliv, co není zrovna sprostá nadávka, jako ohromně kladné a pak trvají na tom, že jejich dítě je geniální...Ještě opatrně k úrovni škol: syn patřil k "problémovým" v tom, že měl písemky rychleji, že měl jedničky bez učení...Po změně školy ale měl jiné učebnice a zjistili jsme, že umí sotva polovinu látky. První dva měsíce jsme se museli učit každý den 2 - 3 hodiny, protože ve škole doslova zíral na věci, které ostatní dávno znali...Jedničky bude mít zřejmě zase, a chtěla bych jen "písemnou" pochvalu jeho nové učitelce - když má písemku první, nafasuje - omalovánky! Jako dysgrafikovi mu to jen prospěje, taky už jeho "skupinka" měla jedničku z výtvarky - sám by ji v životě nedostal, ale měl dobrý návrh, který jeho kamarádi bezvadně provedli (plakát na téma "Život v přírodě" a tvořili ho 4 "piditrempíci":o))Myslím, že celá věc není v hodnocení, ale jako všude - v lidech. Ovšem špatné známky z výchov mě samotné připadají jako teror.