Re: Můj příběh

Ahoj všem,
pečlivě jsem pročetla všechy příspěvky a doufám, že když se někde svěřím se svým trápením, aspoň trošičku se mi uleví... Léčím se již skoro 5 let, a asi vzhledem k mému věku se vám asi bude zdát, že jsem začala velmi brzy. Ale od začátku jsem věděla, že pokud nebude něco nebude v pořádku, nebude to záležitost pár týdnů nebo měsíců - moje teta se léčila přes 10 let. A můj manžel je o 10 let starší než já, takže neustále trpím pocitem, že nemohu dlouho čekat - nechci, aby se dočkal dětí ve 40 nebo 50 letech. Když jsem poprvé přišla k lékaři v našem malém okresním městě, vysmáli se mi - přijďte až Vám bude 30, potom to budeme řešit. Neviděla jsem důvod kvůli nějakému obvodnímu "šmoulovi" čekat do 30. Změnila jsem lékaře, po roce nechráněného styku se stále nic nedělo, prošla jsem si tím slavným teď vám píchneme injekci, v kolik přijde manžel z práce? Zkuste to tak 2x, 3x za noc a nejlíp ještě ráno. Hrozné, dělat děti napovel. Přestože mě tento lékař nikdy neposlal na žádné odborné vyšetření, tvrdil, že jsem v pořádku, a neustále mě vykrmoval hormóny podivného původu. Jediné, co zařídil, byl spermiogram manžela - také otřesný zážitek. V sexuologickém ústavu jsme sedili proti poradně pro AIDS a vedle nás seděl zarostlý a fousatý chlap v lodičkách a minisukni.... Přemýšleli jsme, co tam vlastně děláme, když chceme tak normální věc, jako jsou děti. Manžela poslali s kelímkem na záchod, který je horší než na vlakovém nádraží a neustále se na něj dobouchávalo několik dalších "zájemců" rovněž s kelímky, protože to byl jediný záchod na 2 patrech... Pro chlapa asi otřesný zážitek. Vůbec celá úroveň této nemocnice byla na úrovni nemocnice polní. Výsledky byly v pořádku a to celý zážitek aspoň trochu zpříjemnilo.Moje léčení u pana doktora skončilo v momentě, kdy jsem zjistila, že mi dal rok prošlé prášky a injekce, které byly tak staré, že jejich název neznali ani v lékárně - tak dlouho se už nevyráběly. Dodnes nevím, co mi píchnul - s prominutím - za svinstvo.Pochopila jsem že co si nezařídím a neseženu sama - nebude a dostala jsem se do UPMD v Podolí. Okamžitě během 14 dní následovaly odběry krve a spermiogram manžela. Sestřičky nám nabídly, že do komůrky můžeme spolu. Zírali jsme. Vše bylo v pořádku a já jsem během 3 měsíců podstoupila laparoskopii a konečně jsme po roce a půl věděli, proč se to mimčo nedaří. Problém s vejcovody a endometriosa. Dostala jsem injekce po kterých jsem přestala menstruovat - takový je způsob léčby. Říkali, že opět začnu běhel půl roku, max roku - trvalo to rok a půl, než ze mě nějaké měsíčky vytáhli a dostávali je se mě injekcemi měsíc co měsíc. Během této doby mě můj pan doktor, u kterého jsem dodnes, poslal do IVF centra. Všem mohu jen doporučit Sanatorium ART v Českých Budějovicích. Přístup k nezaplacení. Absolvovali jsme 2 pokusy, s odstupem půl roku, při druhém dokonce i dvojitý embryotransfer. Bezvýsledně. Na třetí pokus zatím nemám ani odvahu ani nervy a teď už ani peníze. Oba pokusy včetně léků a dalších nadstandartních zákroků - napichování spermií do vajíček, narušení obalů vajíček... a mimo jiné i dojíždění do Budějovic které jsou dost daleko a před odběrem člověk jezdí ob den, nás připravily o veškeré úspory a občas jsme doma neměli ani chleba. Faktem je, že si občas připadám, jako poloviční doktor.
Dnes je situace jiná. Krvácím po týdnu, někdy po dvou dnech, a nikdo neví proč a co s tím. Asi si to musím vybrat za ten předchozí rok a půl. Tímhle stylem se opravdu k dětem nedopracuji. A o psychice ani nemluvit. Dnes už se ani nedivím, že spostu párů končí po těchto zážitcích v manželských poradnách, u psychologů nebo u rozvodu. Asi mám zlatýho mužskýho, sami určitě víte, jak my, ženský dokážeme být protivný a zvlášť když jsme hormonálně přikrmovány.... Obrečím každé miminko, každou těhotnou kterou potkám, vyzkoušela jsem už kde co, léčitele, astrology, lázně, cvičení podle Mojžíšové a stále nic. Vypadá to, že čím déle se léčím, tím jsem na tom hůř.
Snad se ale i my jednou dočkáme. Držím všem palce, ať to zvládnem, žena přece udělá pro dítě cokoliv. Mějte se fajn, a buďtě statečné!!!!
Radka