19.11.2003 11:30:44 Klára
Vím přesně
Chápu a rozumím. Zažila jsem to ve své rodině. I když ten můj příběh skončil šťastně. Maminka byla 2 měsíce v komatu a lékaři jí dávali týden života. Byla jsem u ní vedle postele v zoufalství pořád, chtěla jsem jí to všechno říct. Jak jí miluju, jak jí ještě potřebuju. Jenže ona mě neslyšela. Vyčítala jsem si tolik věcí. A pak se stal zázrak. Díky Bohu. Po 6 měsících strávených v nemocnici je doma. A není den kdy bych s ní nebyla nebo aspoň nemluvila. Stačila jsem jí to všechno říct už snad tisíckrát. A jsem vděčná. Nic, žádná chvíle se nebude opakovat. A proto myslím na to, co můžu udělat a jak můžu změnit kousek toho mého světa, který je okolo mě.
A tak, milá Henri, žij tak, abys nikdy nemusela litovat. Má to cenu.
Odpovědět