Re: Univerzální návod?

Já snad ani reagovat nechci, ale musím.
SŠ jsem vystudovala v dívčím kolektivu a už tam bylo jasné, že u někoho probíhá menstruace tak, že si toho ani nevšimne, další jsou na tom hůře a pak jsou takové trošku výjimky (já), které už od první mentruace zažívají velmi silné bolesti. Mám to dědičné, zakloněná děloho atp. S touto opakující se situací jsem tedy byla každoměsíčně konfrontována a měla jsem opravdu hodně příležitostí (18 let :-)s tím různě pracovat. A pracovala jsem. Alternativně (byliny, léčitelé), psychicky - tréninky, rozbory atd. Také jsem se snažila s bolestmi splynout či je naopak "porazit". Byla jsem neúspěšná a "moje dny" jsem zvládala jen s vysokými dávkami analgetik, termoforem s vařící vodou na břiše, někdy i injekcemi.. Chápu, že jsem výjimka. Přesto se nepovažuji za žádnou citlivku (bolest mě svým způsobem zocelila, uspořádala hodnoty..), žádné léky neužívám, bolest u zubaře hodnotím jako v pohodě překonatelnou a nijak výraznou...přirovnání ke střevní chřipce považuji za pokus o vtip, ale chápu, že někdo to tak asi má...

Chci tímto říct, že každá z nás je "uzpůsobena" jinak a že to má ve většině případů vliv i na to, jaký bude porod.
Já jsem byla na porod připravena jak nejlépe jsem uměla. Také jsem se dopracovala k tomu, že je to výzva, výkon, že jsem na tom fyzicky dobře (štíhlá, poměrně trénovaná :-). Myslím, že jsem to i dobře zvládla, porod spontánní bez epidurálu, v termínu, trvání 10 hodin, zdravá dcera. Jen jsem užívala homeopatika na ještě větší zklidnění - poddání se a snazší otevírání, která se mi osvědčila při menstruaci. Ale bezbolestné to ROZHODNĚ nebylo! Bolest poslední 4 hodiny byla enormní, dokonce taková, že PA řekla, že si kvůli mě musí přenastavit zobrazovaní mých stahů na monitoru, protože ve svém standardním zobrazení, vidí me stahy jen cca z 50%... Vzpomínky na intenzitu bolesti se mi ve snech vracely ještě cca 6 měsíců, než jsem to zpracovala. Z dcery jsem nadšená.

Také znám matky, které rodí jako "po másle" a znám ty připravené i ty co na to kašlaly. Myslím, že psychika hraje roli velkou, ale jakési "fyzické předpoklady" také nezastupitenou.A proto, je-li autorka z těch prvně zmiňovaných, tak chápu, že si myslí, že to takto můžeme zvládat všechny... Můj přispěvek má jen ukázat, že jsou tu i ty opačné případy.