Pokus o odpověď Sosanovi - naše svoboda a Boží vševědoucnost

Ahoj Sosan (nebo Sosane)?
Omlouvám se, pokud komolím Vaše jméno, ale nevím, jak jej mám správně skloňovat
:-)

Píšete:
"Tvrdíte, že bůh nás stvořil jako svobodné, abychom jej mohli svobodně milovat. Ale zároveň tvrdíte, že je vševědoucí, zná jak se v budoucnu kdy rozhodneme a důsledky těch rozhodnutí. No to tedy taky musí vědět, kdo ho bude milovat a dokonce přesně od kdy do kdy a proč?"
* S tímhle souhlasím, asi to tak nějak bude.

"Takže buď jsme opravdu ti robotci včetně té naprogramované lásky, nebo je to s tou vševědoucností nějak jinak."
* S tímhle už nesouhlasím. Já si totiž myslím, že se to nijak nevylučuje a že platí obojí: že Bůh je vševědoucí a že my můžeme být skutečně svobodní, t.j. nikoliv ti naprogramovaní robotci. Bůh asi fakt dopředu ví, kdo ho bude či nebude milovat a proč - ale to přece neznamená, že by tohle Boží vědomí nějak omezovalo naši svobodu.

Jestli jste Sosan(e) četl můj následující příspěvek na téma "Možnost volby nebo osud", tak tam jsem se to snažila vypsat, jak tomu rozumím. Neboli chápu, že ten vymyšlený řidič má skutečně možnost volby - ale že Bůh nějakým způsobem ví, jak se ten řidič zítra rozhodne. To však neznamená, že Bůh tu jeho volbu nějak ovlivňuje či naprogramuje.

Píšete:
"Předem upozorňuji, že na odpověď typu, že sice ví všechno, ale něco jako vědět nechce, nehraju."
* Tak na tohle nehraju taky, to je jasné :-)

Vztah mezi naší svobodou a Boží vůlí je asi dost složitý a vůbec nechci tvrdit, že to zcela chápu. Ale cítím to takhle:
Bůh je všemohoucí, ovšem tím, že se rozhodl nám darovat SVOBODU, tak si vlastně tak trochu svázal ruce - protože se vlastně rozhodl nechat nás opravdu dělat, co chceme my, i když to co zrovna děláme není v souladu s Jeho vůlí. Bůh by nás jistě i v dnešní době mohl nějakým nebeským dálkovým ovládáním průběžně usměrňovat. Jenže Bůh to tak nedělá a dělat nechce.

Neboli: Bůh se rozhodl nevyužívat svou všemohoucnost, abychom my mohli mít svobodu. Svobodu konat dobro i zlo, svobodu mít rád lidi i Boha - nebo je nenávidět či být lhostejní.

Bůh touží po tom, abychom ho měli rádi sami od sebe - stejně jako my rodiče chceme, aby nás děti měly rády samy od sebe a ne proto, že jim to jako povinnost nějak vsugerujeme. Bůh chce, abychom mu naslouchali dobrovolně, nechce nás k tomu nutit žádným způsobem. Když chce někdo být ateista, tak ho Bůh nechává na pokoji.

Dveře lidského srdce se dají otevřít jedině zevnitř. To myslím platí pro každou lásku. Nikdo nás nemůže přimět, abychom měli rádi nějakého člověka ani abychom milovali Pána Boha. Záleží jen na nás, koho do svého srdce pustíme. O lidské lásce teď psát nechci, to myslím všichni známe. Ale nějak podobně to funguje, i když se člověk "otevře" Pánu Bohu. Člověk pak prožívá krásný vztah Boží blízkosti a lásky. A čím víc Bohu otevřeme své srdce, tím silněji a víc to můžeme prožívat.

Jsem přesvědčená, že láska k Bohu se vůbec nevylučuje s láskou k lidem a k životu. V lidském srdci může vedle sebe existovat mnoho různých druhů lásky: láska k rodičům, k partnerovi, k dětem, k dalším lidem okolo - i láska k Bohu. A tyhle lásky dohromady dávají krásný a harmonický pocit štěstí.

Předchozí odstavec píšu proto, že nepovažuju za normální, když někdo "spadne" do nějaké sekty a kvůli nějakému "bohu" pro něj přestanou existovat kamarádi, dřívější zájmy nebo dokonce i rodina. Tam už bych vůbec nehovořila o lásce k Bohu, ale o zaslepenosti a fanatismu. Ale fanatismus se vůbec nemusí týkat Boha, ten se může týkat kohokoliv a čehokoliv.

Chtěla jsem tím říct, že láska k Bohu (a Boží láska k nám) je krásný oboustranný vztah, který život obohacuje a prosvěcuje.

Nebudu rozebírat to, co jste psal Ludmile, Sosan(e). Napsal jste to moc hezky a můžu říct, že nějak podobně to chápu taky. Možná bych někde použila jiná slovíčka, ale to není důležité, v tom podstatném se shodneme.

Ještě jen maličkost k Vašim slovům v závěru:
"Láska, odpouštění a spravedlnost musí být v nás, v lidech."
Ano, souhlasím a dodávám: Je krásné, když člověk může nacházet odpuštění také u Pána Boha, nejen u lidí.

Mějte se všichni krásně a pokud by Vás něco zajímalo, tak se ozvěte, pokusím se odpovědět, pokud na to budou moje síly stačit. A taky doufám, že mě kdyžtak někdo doplní nebo opraví. A ty, kdo se mnou nesouhlasí, prosím o toleranci. Nemám zdaleka ve všem jasno a asi nikdy mít nebudu - takže se snadno můžu mýlit.