Jardis, 16 mesicni Danecek | •
|
(14.8.2004 0:13:27) Mile damy, jakou mate k partnerovi uctu, kdyz ho tady tak nazyvate? Navic kdyz v dalsich prispevcich popisete opak, treba to jak se o Vas postaral v nemoci..... Mimochodem, vite jake zvire zije s hovadem :-))) Je mi vas lito. Jardis
|
VeronikaVeronika |
|
(14.8.2004 15:22:51) 1. chyba - manželství po 2 měsících - i přes důvody které Monty měla, je BLBOST brát si někoho po 2 měsících a po 2 letech se pak divit, že jsem si brala úžasného zábavného dokonalého (lehká ironie) muže a on je teď jiný... Kdyby Monty s tímhle člověkem chodila, pravděpodobně by s ním ani nezačala žít a pokud ano, tak se rozejdou, protože by zjistila, že s ní nebude chodit nikam stejně (i kdyby dítě neměli) a stejně bude ležet na gauči a jánevímcoještě...
2. chyba - házet všechny do jednoho pytle - bylo tu již 100x napsáno, že ne všichni muži jsou stejná "hovada" - já mám taky muže který dle Monty teda patří do těch 10% (nebo kolik psala) a nemám kolem sebe kamarádku, která by měla podobné "hovado" doma - až na jednu, kterou hluboce lituji a nechápu, že s někým takovým vůbec BYDLÍ natož žije
3. chyba - Monty vadí že nikam spolu nechodí, ale nevadí ji když jde sám... No ano, člověk může být sám i v posteli, kde leží ještě někdo, doufám, že jsem pochopila správně, že Monty chybí "pocit souznění že by chtěla aby manžel byl duchem s ní kdekoli". Jak bylo řečeno výše - říct mu to - největší blbost je čekat, že chlapa něco napadne a být blbě HRDÁ že si o to neřeknu...
4. chyba - taky bylo napsáno - Monty a manžel nebyli zralí na dítě ani jeden, mám pocit, že Monty má problém s tím, že ji malý "svazuje" že si nemůže chodit a dělat co chce... Že pro manžela se prakticky nic nezměnilo... A teď mu to "vyčítá" (jistě že ne, ať si dělá co chce - Monty je přece tolerantní;-)
Stejně tak se kloním k názoru, že se pohybuje ve "zvláštní" společnosti, kde budou určité problémy vždycky se vším. Nevím, myslím, že kdyby měla známé a kamarády ve všech možných vrstvách lidské společnosti, tak nemůže zevšeobecňovat a generalizovat.
|
Hanka a Naty |
|
(14.8.2004 16:08:18) Takže bych řekla, že ze všech to nejlépe shrnula MANDELINKA , která to popsala velice přesně !!!
Ano Monty, co vlastně čekáš ?! Jestli ti to nevyhovuje tak se seber a s malým odejdi - myslím, že o problémech s manželem tu píšeš skoro - rok ? Možná bys ale mohla opravdu trošku ze svých požadavků slevit a víc se snažit, třeba to bude k něčemu dobré. Hodně štěstí !!!!
|
|
JaninaH |
|
(14.8.2004 17:19:33) Po přečtení příspěvku Mandelinky se mi neodbytně vkrádá na mysl rčení "po bitvě každý generálem". Pokud si totiž dokážu představit situaci, ve které Monty byla, když zjistila, že je těhotná, nedokážu si představit ženu, která by v této situaci byla schopná chladného kalkulu dle Mandelinky. Jasně, že vdát se po dvouměsíční známosti není rozumné. Ale uvědomte si prosím co měla Monty za sebou! Svůj život s alkoholikem i své dětství bez otce tu dost podrobně popsala. Po takové zkušenosti vykládat těhotné (jejíž schopnost otěhodnět označují lékaři jako vysoce nepravděpodobnou), že není zralá na dítě, je naprostý nesmysl. A doporučovat jí, ať si přítele nebere, protože není dostatečně "prověřený", a ať dopustí zapsání exmanžela alkoholika do RL jako otce a následné tahání se po soudech, je nesmysl číslo dvě. J.
|
Hanka a Naty |
|
(14.8.2004 17:44:37) JaninoH, asi ano, jestli je to pravda. Ale s tím musela Monty počítat,když to bylo takhle narychlo. Nemyslím si, že je Monty tak hloupá ,aby si myslela,že chlap po dvou měsících chození bude pořád stejnej :o)
|
|
VeronikaVeronika |
|
(14.8.2004 17:57:42) Já nejsem generál a mám za sebou spoustu chyb... Ale Monty, jak psala, VĚDĚLA že z 99% neměla otěhotnět - že jí to řekli lékaři? To je jisté když mi něco řeknou lékaři? To znamená, že je tam pořád 1%, takže nechápu, proč ve svých letech, ve svém stavu (rozvádějící se) nepoužila antikoncepci. Jistě, stalo se, jistě, mohla to řešit potratem (což je taky kravina), vyřešila to dle jejího názoru nejlépe. Já neznám právní úpravu zákona, ale mám pocit, že žena může uvést do rodného listu jako otce koho chce. Vím o tom, že ještě 9 měsíců po rozvodu je automaticky zapisováno jméno bývalého manžela /byla jsem také vdaná/, ale nemyslím, že by to nešlo řešit jinak.
A jinak co říká zákon (nedalo mi to;-)
Hlava třetí - určení rodičovství
§ 51 (1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.
ALE TAKÉ: § 52 (1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.
§ 53 Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.
atd atd atd a důležité: § 58 (1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.
Ze zákona o rodině - podrobně www.epravo.cz
Myslím, že v tu chvíli to bylo pro Monty pouze NEJPOHODLNĚJŠÍ řešení. Protože jistě se to s pomocí dobrého právníka dalo řešit.
Mimochodem Janino, kdybyste (nedej bože) ty a tvoje dcera vědely, že z 99% neotěhotní Anna bez pomoci lékařů, schvalovala bys jí nepoužívání antikoncepce? No ale to jsme odbočily od tématu;-)
|
Sylvie |
|
(14.8.2004 18:20:58) Mandelinko, nechci se zastávat Monty, ale měla jsem kolegyni, které se stalo to samé. Tehdy taky přišla s tím, že buď se VŠICHNI TŘI (t.j. ona, manžel, milenec) shodnou na tom, že je dítě milencovo, nebo bude automaticky zapsáno manželovi. Ono to i vyplývá z těch zákonů, cos sem přepsala, pokud jsem četla správně. Mělo to jeden drobný problém - její manžel se dohodnout NECHTĚL. Prostě jí chtěl dělat schválnosti. Jestli jsem dobře postřehla, co tu Monty o svém ex psala, bylo by to s ním něco podobného, charakterizovala ho jako nespolehlivého opilce (omlouvám se Monty, jestli jsem tu charakteristiku špatně pochopila). A vzhledem k tomu, jak se u nás soudy táhnou, tak Monty asi moc času na rozmýšlení neměla, jestli nechtěla propást vhodný okamžik. Ta moje kolegyně se stihla vdát hodně těsně před porodem ;o)
S.
|
VeronikaVeronika |
|
(14.8.2004 18:28:42) Já to chápu, taky jsem v tom prvním příspěvku psala, že to chápu, že to bylo pod tíhou okolností. Jen nevím, jestli by nebylo lepší jít přes problémy a za tu dobu poznat, že je Stanislav "hovado" (v tom smyslu jak myslela Monty, nikdy bych si nedovolila tak nazvat nikoho) a žít si v klidu, anebo si jej vzít po dvou měsících a pak pomalu poznávat, že to není pravé ořechové a rozvést se... Protože upřímně si myslím, že pokud mají problémy tohoto typu po 2 a půl letech, tak spolu dalších 40-50 nevydrží;-)
A navíc... Kde je na 100% napsáno, že by první manžel Monty ten souhlas nepodepsal? Sice alkoholik a dělal jí problémy, ale zase si nemyslím, že pokud s ním Monty nějakou dobu žila, že to byl úplný "debil"
|
|
|
JaninaH |
|
(14.8.2004 18:39:46) Hm, Mandelinko, tak nevím, řeč zákonů je jasná, a tak tomu nerozumím, věřila jsem Monty, že se to nedalo řešit jinak než svatbou. To by musela vyjasnit ona, v čem byl problém, že to řešili takhle. A s tou antikoncepcí: to je zapeklitá otázka, sama jsem asi taky lehkovážná jak Monty a nic neužívám, protože si myslím, že už jsem moc stará, kdyby nedejbože k něčemu došlo, ani bych si tu nemohla postěžovat, určitě bys mi řekla, ať nekňučím, že si za to můžu sama, a měla bys pravdu. A ještě k tomu "prověřování". Jsem k tomu tak nějak skeptická. Znám pár žen, které prověřovaly a prověřovaly, až byl partner prověřený skrznaskrz, pak se vdaly a stejně to dopadlo špatně. Nebo můj "případ" - ten je trochu neobvyklý, ale co se týče prověřování je do očí bijící. S manželem jsme spolu chodili hodně dlouho, takže prošel před svatbou všemi možnými prověrkami (šikovný, vtipný, inteligentní, hezký atd.). Tak jsme se vzali. Deset dní po svatbě měl vážnou autonehodu, utrpěl všechna možná zranění, včetně hlavy. Pak se rok pohyboval po nemocnicích a léčebnách, moc jsme spolu nebyli. Dal se dohromady (všichni říkají, že zázračně), ale mně připadá, že se hodně změnil, že je prostě úplně jiný než před TÍM. Jeho rodiče to tvrdí taky, jenže ve mně hlodá pochybnost, protože jak jsem měla příležitost blíže poznat jeho matku, připadá mi teď, že je celý po ní (před TÍM mi to vůbec tak nepřipadalo). Jak bys to, Mandelinko, se svým rozumným uvažováním řešila? Rozešla by ses s ním, protože už ti nevyhovuje? Nebo by sis řekla, že měl prostě (ne vlastní vinou) smůlu a že když sis ho už jednou vzala, musíš bojovat? Já volila to druhé, a tak se mi líbí, že Monty taky bojuje, a nelíbí se mi, že jí tu tolik lidí radí hned rozvod. J.
|
VeronikaVeronika |
|
(14.8.2004 18:57:49) No Janino... Já mám trošku zvláštní názory... resp. mám hodně věcí vyřešených sama v sobě, neměním je (třeba mi taky řeknete že je to blbost), ale je to tak... Ve zkratce - např. bych nikdy nešla na potrat (pokud by v tom nebylo zdravotní riziko), moje matka byla 9x!!! na potratu, což já prostě nechápu, naposledy ve 43 letech, což nechápu už vůbec:-( To je k té otázce antikoncepce - v 21. století, kde je nepřeberné množství přípravků, NECHÁPU ženu, která otěhotní bez toho že by chtěla... Pozor, tím neříkám, že jsem se nikdy nemilovala bez ochrany - ano a pak než jsem dostala menstruaci jsem prožila bezesné noci - a ano, dobře mi tak, kdybych otěhotněla!;-)
Prověřování: já si manžela prověřovala 3 roky, pak s ním 3 roky žila a jednoznačně tvrdím, že u nás byl kámen úrazu v tom, že jsme spolu před svatbou nebydleli... Nikdy bych si ho totiž nvzala, kdybychom bydleli nějakou dobu předtím. Jsou věci, které zamilované (a jen "do soukromí nakukující") oko nevidí... Takže jistě, opět nelze říct, že lidé co spolu 3 roky chodí, pak 3 roky žijí a pak se vezmou, že budou šťastní a ti co se vezmou po 2 mesíích šťastní nebudou. Ale přece jen - je pravděpodobnější, že poznám toho partnera po delší době. Zvlášť když víme, že "zamilovanost" je stav, který nasazuje nejen růžové brýle ale hlavně trvá něco kolem jednoho roku...
Rozhodně Monty neříkám, aby se rozvedla... jen si myslím, že to tak dopadne;-)
No a Janino - k tomu úrazu... Já nevím nakolik a v jaké oblasti se manžel změnil, jestli jste byli u psychologa třeba a tak... Tohle je všeobecně dost specifické a já bych nerada řekla JEDNOZNAČNÝ verdikt... MYSLÍM si, že bych byla ten typ, že pokud by můj muž měl úraz a zůstal fyzicky postižený (jedno jestli na vozíku, nebo slepý nebo já nevím co), tak bych s ním zůstala. Pokud by se ale změnil psychicky hodně závažně, tak nevím... Asi bych odešla. Pokud by to trvalo léta... A navíc - co jsem tak kde četla, tak ty zůstáváš v manželství kvůli dětem, že? To bych nedokázala. Tvrdím že je lepší aby bylo dítě v prostředí, kde máma bude šťastná, než tam, kde podvědomě ucítí, že není všechno OK:-(
|
sally |
|
(14.8.2004 21:15:48) ... osobně si nemyslím, že na to funguje nějaký recept... může zkrachovat manželství lidí, kteří spolu před tím deset let žili a může fungovat manželství uzavřené po měsíční známosti. Monty má bohužel smůlu v tom, že narazila na chlapa, který považuje za nutné se v době "toku" přetvařovat. Chlapa, který ještě nepřišel na to, že jenom s partnerem, který mě akceptuje takového, jaký(á) jsem se dá dlohodoběji vydržet. Ovšem co v Montiných článcích postrádám, je nějaká zmínka o tom, že se situaci pokoušela řešit, že si s partnerem promluvila o věcech, které jí vadí, ubližují.... třeba o tom věčném shazování její práce - co když on vůbec neví, že jí to vadí? Třeba to sám vnímá jako "vtipné"? Nedokážu si totiž představit že by někdo svého parntera vědomě a úmyslně ponižoval a shazoval - to podle mě JE už domácí násilí. Také mi chybí jakékoliv vyjádření druhé strany - třeba MOntin muž má naopak pocit, že toho "dělá doma dost" - pokud se nepletu tak uklízí - věc, kterou Monty sama nesnáší a tak by měla být ráda, že to ten druhý zcela dobrovolně vzal na svá bedra.... a třeba má on, pocit, že teď má "právo" jít se někam pobavit...
|
VeronikaVeronika |
|
(14.8.2004 22:48:16) Jo, Sally, taky mám trošku ten pocit... I když já si myslím, že Monty spíš chce (nebo nechce, ale potřebuje, nebo nepotřebuje ale snaží se ukázat že je taková) za každou cenu být samostatná (to je OK), sama se uživit (to je OK), být úžasná partnerka (to je OK - ve smyslu být tolerantní)... Zdá se mi, že trošku "pohrdá" ženami, které jsou "ženami" ať už namalovanými, ať už od ploten odskakujícími, ať už s dětmi na písku - přitom si neuvědomuje, že i ona žena prostě JE - ať už se snaží chovat spíš jako "chlap". Proto jí chybí Stanislav, který by s ní trávil "čas a souznění"... Nevím co je špatného na tom říct chlapovi - miláčku, potřebuju s tebou trávit čas, jinak mi na nic nejseš (lehká ironie), nebo si postěžovat na cokoli jiného... Ten chlap taky řekne - hele, mě je blbě, potřebuju aspirin, nebo potřebuju si dát oraz a jít s kámošem na pivo... Vztah dvou lidí není o tom, že se MAXIMÁLNĚ tolerují, ale o tom, že dělají spoustu věcí spolu, že spolu mluví, že se spolu baví a tolerují na sobě i to, že ten chlap čas od času prdí na gauči a ženská se o víkendu nenamaluje. Rozumíte co tím chci říct?
|
|
sally |
|
(14.8.2004 23:26:12) Milado, dobrý nápad... ale má pár háčků.. maminka takového mužského nikdy nepřizná, že je rozmazlenej lenoch - a kamarádi - ti ho znají jako lva salónů, nikdy by je nenapadlo, že doma jen hnípá na gauči. A nebo naopak sami hnípání na gauči považují za to pravé "domácí zaměstnání" pro muže a v životě by je nenapadlo o tom nevěstu informovat :-))))
Mě hlavně překvapuje, že se v tom Monty pořád plácá... jiné věci řeší bez problémů a doma pořád nic a nic... možná proto, že je přesvědčená o tom, že to tak je ve všech manželstvích a je to vlastně správně? Škoda...
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.8.2004 9:41:34) Sally, samozřejmě jsem se pokoušela o tom mluvit. Výsledek - manžel je spokojený a všechno mu připadá v pořádku. On je přece nejraději s námi doma. Což lze chápat tak, že ve společnosti s jinými lidmi toliko trpí, a chodí tam tak často zřejmě proto, že je masochista. :o) Pokud jde o moji práci, tak o ní poslední dobou spíš nemluvíme vůbec.
Mandelinko, nikdy jsem manželovi nepředstírala, že jsem nějak moc "ženská". Vím, že taková nejsem. Takovou si mne bral. Neslibovala jsem mu ani nenaznačovala, že se budu věnovat úklidu, že bude mít každý den navařeno, já budu lítat doma s make-upem a v dokonale střiženém modýlku od bůhvíkoho, ve volných chvílích si budu vystřihovat recepty na zkrášlení bytu nebo na levné vaření, vyšívat, vyrábět sošky z moduritu, zalévat květenu a relaxovat budu nad knížkama od Collinsové. :o)
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.8.2004 9:23:43) Tak věcné poznámky. :o)
1) Řešit to jinak OPRAVDU nešlo. Můj právník není blbec a ex manžel se na ničem dohadovat nechtěl. Dokonce tvrdil, že "až se na mě ten můj vykašle, bude se o to dítě starat". K čemuž měl jako alkoholik ty nejlepší předpoklady. :o) Dalo mi dost práce ho dostat k notáři kvůli majetkovému vypořádání a k samotnému rozvodu.
2) Mezi "chtít" a "očekávat" je velký rozdíl. Asi jsem se nenaučila od někoho něco CHTÍT a už vůbec ne VYMÁHAT. Jen jsem OČEKÁVALA, že náš společný život bude jiný. Netvrdím, že si kvůli tomu přepižlám žíly nebo budu doma plakat do polštáře. :o)
3) Mimochodem ani nechci trávit s manželem nějaké romantické chvilky ve dvou, tohle mi fakt nechybí. Tím sdílením jsem měla na mysli něco jiného. Sdílení společně prožité ZÁBAVY, těšilo by mne, kdyby měl potřebu se mnou někam jít - nečekám, že tam bude tokat a ani to nechci. Nemusíme pak ani dlouze tlachat o filmu nebo výstavě, na které jsme byli; pro mne je důležité tam být, ne o tom mluvit. Třeba je to malichernost, určitě se bez toho obejdu, ale byla bych raději, kdyby to bylo jinak.
4) Je mi to líto, ale těžko se můžu ubránit tomu, aby moje články nepůsobily "profesionálně" (tím myslím řemeslo bez "duše", dejme tomu), když takových let píšu na kšeft. Řekněme, že se snažím. :o)
|
VeronikaVeronika |
|
(15.8.2004 10:45:49) Monty, čteš Ty vůbec, co tady lidi píšou??? Já přece neříkala, abys přesvědčovala /nebo nepřesvědčovala/ lidi /manžela/ že jsi nebo nejsi příliš „ženská“, předpokládám, že právě to, že nejsi moc „ženská“ (což je tedy jen Tvůj názor) se mu na Tobě líbilo a proto Tě chtěl. A opět – to, že vidíš „ženskou“ jako doma poletující ženušku zalévající květenu, čtoucí Collinsovou a vystřihující cosi – tohle jsi vzala kde? Nezlob se, ale Ty máš asi vážně značně posunutý náhled na svět… A na ženy jako takové. Mám pocit, že to si myslíš Ty a lidé okolo Tebe, že to takhle funguje (že jsou ženy „puťky) – myslím tím intelektuály, kteří /mimo jiné/ toho mají mraky přečtené a mají třeba obrovské znalosti, ale o obyčejném životě vědí s prominutím kulový. A nezačínej o tom, že jsi se od 14 let živila sama, prosím.
Víš jaká je dle mě „normální“ ženská? Ta která dělá práci která ji baví a vydělá při tom peníze, umí se sama o sebe postarat, může (ale taky nemusí) žít s chlapem který teda rozhodně neleží na pohovce a neobskládává se pivama, ale dělají co je baví – ať už spolu chodí ven, nebo koukají doma na filmy nebo jánevímcojebaví. Taky ženská, která si poradí s problémem typu někdo z rodiny onemocněl, někdo z kamarádů nemá kde bydlet, někdo je prostě v rejži – tak mu pomůže. Taky ženská, která nebrání svýmu chlapovi jít na pivo, protože na něj jde taky (lhostejno zdali s exmilencem či kamarádkou), pokud ji to baví, klidně může malovat, nebo plést – ale taky sportovat, nebo bůhvíco… A taky ženská, která klíďo jede pod širák nebo na chatu kde není voda a nezblázní se z toho, ale která taky občas ukáže že je krásná (třeba tím že se oblíkne, nebo namaluje). Neobstojí u mě argument, že nejsi krásná Monty… JSI – jenom to nevidíš a blbě se podceňuješ…
Ad ex manžel – opět tvrdím, že se to dalo řešit jinak. Pokud jste se domluvili na rozvodu a na majetkovém vyrovnání, jistě by to šlo. Ale beru to, to bylo Tvoje rozhodnutí…
A CHTÍT a OČEKÁVAT… to je to... Ty pořád ve strachu, aby si někdo náhodou nemyslel, že TY něco sama nezvládneš, nepožádáš o „pomoc“ nebo o cokoli… Jenže ve vztahu dvou lidí, jde právě o to, že se o ně můžeš opřít když je ti blbě… Stejně tak jako oni o Tebe!
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.8.2004 19:53:34) Mandelinko, to byla ironie. Samozřejmě vím, že TAKHLE vypadají ženské jen v televizní reklamě. :o)
|
|
|
Evelína | •
|
(15.8.2004 11:10:40) Mno ... tohle je fakt zajímavá diskuse. Někdo tady napsal, že Montyno manželství je spíš nepodařené kamarádství. S tím nesouhlasím, je to podle mě právě naopak - kamarádství, přátelství v tom vztahu, tak jak ho Monty popisuje, nevidím žádné. Spíš mi to zní jako typické manželství generace našich rodičů, pro které bylo prostě DANÉ, že se někdy okolo dvacítky vdají/ožení a budou mít hned děti. Jejich vztah se pak taky omezil na provozování domácnosti a zaopatřování dětí, nějaké společné aktivity partnerů ... spíš nula, když nepočítám snad chatu/zahrádku. V tomto případě bych si tedy taky dovolila tvrdit totéž co Monty, tedy že chlapů, co se doma jen válí na gauči, se ženou se nebaví a o společné aktivity nemají zájem je 99 procent.
ale pokud jde o nás, co jsme se narodili v 70. letech, tady to snad už tak není, že jo? To se přikláním k názoru, že máš Monty smůlu na chlapy /a zřejmě i na přátele, pokud tvrdíš, že podobné týpky znáš i ze svého okolí/. Jako jedinou "omluvu" pro tvého manžela vidím to, že už není nejmladší a - jestli jsem to dobře pochopila - žil dlouho sám. Dost mi připomíná mého švagra, ten se ženil taky někdy v 35, do té doby žil s matkou a pak sám, rád by ovšem velkou rodinu /což se mu splnilo, mají tři děti/, ale on už to prostě nezvládá, má náročnou práci a večer po příchodu domů už chce jenom KLID. Ale to jsem dost zjednodušila. Jinými slovy, doufám, že ten tvůj manžel aspoň hodně vydělává!
|
AlaKs |
|
(17.8.2004 15:07:52) Hlavu vzhůru, Monty. Ber to jako skvělý trénink na Stánikovu pubertu. Viz diskuse o puberťácích a „Ostatní děti…“ Já sice na své dospívající dceři taky občas škemrám, ať se mnou jde do ZOO nebo do kina či divadla nebo na výlet. Ale pomalu se smiřuji s tím, že pro ni už nejsem ten správný partner. Občas se dá ještě ukecat, a pak máme krásné společné zážitky, ale je to čím dál tím řidší. A tak žiji z těch minulých let… Paralelu spatřuji i v tom, že ke společným aktivitám ji nedonutí ani to, že ji živím ;-)) Na rozdíl od tebe nemám moc vyhlídek na zlepšení!
|
|
|
|
|
|
|
|
Maťa. |
|
(7.9.2004 13:30:57) Súhlasím so všetkým až na odsek "chyba 1"... ved v druhom sama píšeš, že netreba všetkých hádzat do jednoho pytle. Ano, v mnohých prípadoch príliš skoré manželstvo nedopadne dobre, ale takisto nemusia (a nedopadajú) dobre ani manželstvá po dlhodobom chodení. Viem, čo hovorím, mala som vztah 7 rokov a tri mesiace pred svadbou (už sme mali aj prstienky) som mu povedala, že sa radšej rozídem, ako rozvediem. Doteraz nelutujem, ešteže som mala dost rozumu pozriet sa na veci reálne...a na druhej strane s mojím manželom som sa poznala - svete div sa - na www.rande.cz (a to nie je reklama), hned sme spolu začali žit v jednej domácnosti a po 8-mich mesiacoch sme sa z lásky vzali. Teraz sme manželia 2 roky a nemožem si stažovat. Je to moje zlatíčko (samozrejme chybičky máme každý, ale to je zanedbatelné). Dokonca aj naše problémy s počatím potomka spoločne zvládame (čo je vec, ktorá tiež dokáže narušit vela vztahov - kto zažil, vie o čom hovorím). Myslím, že Monty nebola s manželom zrelá na manželstvo ani na dieta a práve preto majú tie problémy, ktoré opisuje...A to nemá priamy súvis s vekom, niekto je zrelý v dvadsiatich, niekto v tridsiatich a niekto nikdy.... To je moj názor.
|
|
|