Re: manžel = hovado?

Ivo,
tak pod tohle bych se taky mohla podepsat. Nikdy bych svého muže nemohla nazvat "hovadem". Jak bych si ho proboha mohla vážit,kdybych ho takhle titulovala. Je mým mužem,kamarádem a především otcem našich dětí. Ve vztahu musí být láska,ale hlavně taky úcta jednoho k druhému. Když tohle chybí,tak asi nestojí za to, v takovém vztahu setrvávat.

Minule jsem psala,že můj muž se nechová,tak jak popisuje Monty,ale to v žádném případě neznamená,že by byl dokonalej. I on mi občas nechává po bytě hromádky oblečení.:-)
Na druhou stranu mě,ale dokáže někdy překvapit svojí pomocí.

Nikdo z nás není bez chybičky a já ho miluju i s jeho kopkou špinavého prádla,protože vím,že má spoustu jiných vlastností pro, které ho mám moc ráda.


Monty,
píšeš,že jsi samostatná,finančně nezávislá a vůbec schopná zařídit si všechno sama. To je hezké,ale zkus se někdy od toho všeho oprostit a složit část svých starostí,smutku i radosti na bedra partnera. Připadá mi,že ho vlastně k sobě ani moc nechceš pustit.
Už několikrát mě napadlo,proč jsi se vlastně vdávala. Jako důvod neberu,že jsi byla těhotná,protože to není v dnešní době důvod ke svatbě.
Jak bys definovala manželství? Co to podle tebe vlastně je?
Podle mě je to , když se dva lidé na sebe mohou za všech okolností spolehnout. Když beze slov vycítí,co ten druhý potřebuje . Když zcela nezištně i na úkor svého pohodlí jde a udělá něco pro toho druhého,aniž by si o to musel říct a hlavně, když tu ten druhý pro nás je kdykoliv ho potřebujeme. V radosti i smutku. Je lehké milovat,když se nám daří,ale těžké v dobách, kdy to tak není.

Já jsem vlastně hrozně ráda,že jsem žena. Je pravdou,že muži hrají v naší společnosti mnohem důraznější roli,ale já jim to v mnoha případech vůbec nezávidím. Jsem ráda,že jsem žena a,že mám vedle sebe silného muže o,kterého se můžu opřít. Nechci mu být břemenem,ale partnerem. Slabším,ale snažícím se ze všech sil. Už dávno jsem si uvědomila,že se nemůžu a hlavně ani nechci vyrovnat mužům. Pro mě je příjemné vědět,že mi chlap podrží dveře a nebo mi jenom tak řekne,že mi to třeba sluší. Proč ty se tomu tak hrozně bráníš?
Já vím,teď asi namítneš,že bez tvých peněz-práce by nebyl nový byt,dostatek peněz na provoz domácnosti atd,ale ono je možná všechno jinak. Tvůj muž bude lenoch a ty jsi si toho prostě naložila moc. A nebo jsi si prostě zvolila špatnéhoc hlapa. Já bych tenhle týpek nechtěla ani za nic. I můj manžel hodně čte,dokáže vést debaty o spoustě "intelektuálních" témat,ale stojí nohama na zemi a ví,že nejdříve má nějaké povinnosti a pak se teprve může "kochat".
Někdy mám pocit,že tvůj muž ještě nedospěl,ale na druhou stranu si říkám,že vedle tebe se mu to nepovede nikdy. Možná mu vyhovuje sedět s kamarádkou,která se mu vybrečí na rameni,protože ty to nikdy neděláš. Asi je pod tvou důstojnost, hrát divadlo a brečet mu na rameni,ale já bych to být tebou nezatracovala.
Někdy je potřeba si vyčistit dušičku a všechno špatné ze sebe dostat.


Tinas