Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado...

...neboť posledních pár měsíců mákám, až se ze mě kouří, abych mohl v příštích třech týdnech říci svým klientům, že jedu se svými blízkými někam pryč a že na ně prostě nebudu mít čas.

Nejsem totiž zaměstnanec. Jsem OSVČ. Pokud nejsem doma, pak vyjíždím někdy kolem 5:00 a vracím se nejdřívě kolem 19:00. Ročně tak za svými klienty najezdím cca 60 000 km, což (bez započtení onoho placeného "povídání s nimi") reprezentuje samo o sobě asi tak cca 1 000 hodin strávených každoročně na cestách.

Pokud jsem pak doma (což je asi tak 14 dní v měsíci), je mi potěšením vstávat s prckem (tj. někdy kolem 7:00), jenž je pak evidentně také rád, že jsme spolu (na záchodě, při sprchování, mytí zubů atd. - a to až do té doby, než začne budit maminku).

Pak musím začít bušit do počítače. Naše maminka, která se v průběhu toho všeho postupně budí a poté asi tak někdy kolem 9:00 ráno vstává, mi pak průběžně zdůrazňuje, že zatímco "já si poté (asi tak 12 hodin denně) jen tak pracuji", ona se stará o prcka 24 hodin denně, nic nestíhá a já jí přitom nijak nepomohu...".

Rád bych si to s naší maminkou vyměnil a zůstal v domácnosti i s malým. Kecy o tom, že žena s dětmi nemá šanci uživit rodinu, jsou přitom jen kecy - pokud ovšem její zaměstnavatel nezjistí, že po pár dnech "docházky" si náhle bere paragraf. Někoho takového bych si totiž ani jako OSVČ, ani jako spoluvlastník Firmy s.r.o. také nemohl zaměstnat, neboť bych si to prostě nemohl dovolit (v obou těchto rolích jsem to již totiž zažil)...

Jenže naše maminka by nás podle JEJÍCH slov evidentně neuživila ani ve svém zaměstnání, ani jako OSVČ (přičemž by - na rozdíl ode mne před sedmi lety - neměla problémy ani s počátečními investicemi do auta, kanceláře, sekretářky atd., ani do ev. počáteční ztráty).

Moje účetnictví ani další činnosti, v nichž by mi mohla být při živení naší rodiny nápomocna, ji totiž zcela OSTENTATIVNĚ nezajímají. Ona přece "hlídá hnízdo" - a na mně je, abych pravidelně přinášel ZDROJE (=peníze) a poté vynášel všechny ty odpadky, které se mi v mé cca 4m2 pracovně v našem 85m2 bytě tak nějak "samy" průběžně "hromadí".

Nabídky, že bychom si to mohli vyměnit, přitom naše maminka odmítá mj. i proto, že ji takové "přízemnosti", jako jsou peníze, přece nezajímají. Namísto toho však před pár dny usoudila, že bychom si mohli v Praze (za pouhých pár milionů Kč) koupit byt, abychom byli "mezi lidmi" (námitka, že bychom jí mohli raději za pár set tisíc koupit auto, aby s ním mohla ten kousek do Prahy dojíždět, přitom "smetla ze stolu" s tím, že by tak přece nemohla před svým návratem "konzumovat" - co, to ať si každy vysvětlí sám).

Prostě typická "samička". A já Vůl "sameček" namísto hledání jiné adresy mých genů ještě makám po nocích, abychom mohli v nejbližsích dnech společně vyrazit alespoň na těch pár týdnů někam na Jih, zatímco prcka bude hlídat babička (zatímco mou práci mezitím "nepohlídá" nikdo - takže si to těď prostě musím nadpracovat a i poté budu riskovat, že na mě někteří mi klienti zanevřou).

Jo, to je ten "krásný" život toho Hovada. Samečka, který prostě dělá jen vše pro to, aby kromě sebe uživil i další dva nejen hladové, ale také - a to primárně díky oné své "samičce" - také poměrně náročné krky (a to nejen co se jídla týče).

Stěžovat si ale nemám na co. Dělám to dobrovolně, rád... jen tu občasnou Bednu a ty křupky kolem gauče (to vše asi tak jednou týdně) byste nám - Hovadským samečkům - prosím mohly Vy "samičky" tolerovat.

V každém případě však mám tu svojí holku i našeho prcka rád natolik, že se tím vším výše zmiňovaným především bavím - a už se těším, až na ně teď budu mít během oné své nastávající třítydenní "dovolené" pěkných pár dnů čas hezky od rána až do večera, a to bez jakýchkoliv omezení...

No ale Monty stejně - ten článek se Ti fakt povedl. Taky se živím psaním (jenže hodně odborně-technickým), a tak takhle čtivé to moje psaní (viz výše) určitě není.

Zdraví

Táta