Jana | •
|
(2.2.2009 10:38:04) Mohu se zeptat, jak se s takovým rodičovským přístupem řeší, když si dítě třeba nechce udělat úkoly do školy nebo např. odmítá lék?
|
Insula |
|
(2.2.2009 10:45:17) Tak to je myslím něco trochu jiného. Úkoly přijdou na řadu až mnohem později, když už je dítě mnohem zralejší (myslím ty klasické školní). Takové ty drobné úkoly (uklidit hračky apod.) se dají řešit zábavnou formou. Navíc i malé děti hrozně rády pomáhají. Co se týče léků, tak tam je potřeba je prostě dát. Myslím, že každý rodič chápe ten rozdíl. Pokud mohu srovnat u nás, tak dcera i syn chodili na nočník také až kolem druhého roku (dřív to odmítali a já je nenutila), ale s podáním léků jsme nikdy problém neměli.
|
Vendy + Dáda 3,5 | •
|
(2.2.2009 14:29:02) Davídek s plínkama přestal až po třetím roce. Co se týče podávání léků, moc často to nepotřebujeme, ale když už, tak ŽÁDNÉ problémy nemáme.
|
|
Petra,2 deti | •
|
(2.2.2009 19:46:47) Me obe deti taky zacaly chodit na nocnik az pred druhym rokem. Po trech mesicich uz byly bez plenek. Takze bez namahy a v pohode se to naucily. Zadny natlak. Ma dcerka - prvnacka rada pise ukoly a je vesela. P.
|
|
|
Květa | •
|
(2.2.2009 10:47:11) Dovolila bych si oponovat, podle mě nelze srovnávat psaní úkolů ve školním věku či užívání léku s konáním potřeby do nočníku. Konání potřeby je věc přirozená,že zrovna do nočníku či záchoda je lidská "vymoženost".Navíc některé děti mohou na nátlak spojený s chozením na nočník reagovat až překvapivě stresujícím způsobem. Někdo zkrátka přijme novou věc hned, někdo je línější (naše holčička)a dozraje k tomu později, někdo je typický nočníkový vysedávač.
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(2.2.2009 14:18:02) hm, květo, každé zvířecí mládě udržuje čistotu líp, jak to lidské, kterému to nedovolíme jinam, než do plenek...
proto vlastně umožnění dělat to do nočníku považuju za návrat ke "zvířecí" čistotě
|
Květa, | •
|
(2.2.2009 14:30:44) Na tom také něco je, pravda. Jenže lidské mládě je od narození jedno z nejméně schopných mláďat co se týče starání se o sebe. Zatímco nějaké zvířátko udělá hromádku a lehne si pár metrů dál, lidské přímo do ní,protože ani dál nepopoleze.Ale to už jsme se dostali asi k extrému. Je fakt, že plínka (papírová obzvlášť) je vymoženost, která nenutí dítě hledat jinou možnost. Proto se těším na léto, až venku malu nechám bez plenky,aby zjistila, co se vlastně stane. Zatím jí počurání tedy nevadí, to spíš mě.
|
Insula |
|
(2.2.2009 21:59:01) Květo, nechci ti brát iluze, ale já jsem zkusila dát dceři látkové pleny. A teď myslím ty naprosto obyčejné, na kterých jsme vyrostli my. A výsledek??? Vůbec jí nevadilo, že je promočená.
|
Květa | •
|
(3.2.2009 12:11:13) Aha, no může se nám to stát taky, s velkou pravděpodobností si budem čůrat po nožičkách a dělat loužičky. Nevadí, jednou to v hlavičce prostě docvaknout musí!!!A do té doby se obrním trpělivostí k přebalování tak velké holčičky a k dobře...míněným radám okolí.
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(3.2.2009 12:17:22) taky ti nechci brát iluze, synovi nevadila mokrá plínka nic pranic :-DDD dokonce v létě, co už chodil na nočník, poté co mohl běhat nahatý a zjistil, že může čurat, aniž by se při tom zastavil, nočník zatloukl docela a po skončení léta se do plen prostě vrátil, ačkoli si před tím už říkal... takže s dcerou tuhle chybu nechat běhat na nahato už neudělám
mmch - synovi nevadilo, ani když si načural do tepláků a do bačkor, v klidu si v tom hrál hodinu dál
|
|
|
|
Cindy (XI/06 + IX/10) |
|
(4.2.2009 20:59:59) když jsi tak chytrá, tak mi, prosím, poraď. Naše dcerka při pohledu na nočník propadá hysterii. Teď poslední dobou konečně vidím jako velký pokrok, že na něm vydrží jednou za den 2 sekundy sedět. Na to, aby něco na povel do nočníku také vykonala, prostě nestačím. Zkoušeli jsme všechno i malé prkénko přímo na záchod. Jak ale přinutit tam sedět dítě, které se vzepne do luku a řve, jako by ho na nože bral. Nejvíc chytrá je tchyně, která neustále omílá, kdy už konečně malá bude chodit na nočník. Někdy mám pocit, že jí snad zařvu, že NIKDY! Své děti pořádně nenaučila ani některé základní hygienické návyky a tak ráda poučuje... Malá zkrátka nechce na nočník...nepomáhá ani když ji nechám bez plínky, klidně se počurá do punčocháčů a pak přijde, ať ji převléknu... Zato má ale slovní zásobu jako leckteré dítě nemá ani ve 4 letech. Umí krásně spojovat i složitější věty. Umí některá písmenka a čísla. Dokáže dokonce i udržet notu u písniček, což tak běžné u 2 letého caparta není. Jo a léky bere bez problémů.
|
Luky.Huky |
|
(7.2.2009 22:25:36) Páááni - nepsala jsi to za mě??? Jako kdybych to psala já o Nicolce, fakt Neuvěřitelná podoba, jen co se týče písmenek, všechno je I a u čísel je všechno 5, jinak naprosto stejně Je jí 2,5.
|
|
|
|
|
zuzini |
|
(2.2.2009 11:24:42) Co to má s nočníkem společného?
|
|
Nanyna | •
|
(2.2.2009 19:49:11) To je typické - přesně nějakou takovou reakci jsem po přečtění článku čekala a moc bych se divila kdyby tu nějaký človíček jako vy nebyl. Kristepane - dcera začala na nočník chodit v 18-ti měsících - což mi přišlo tak akorát. Synovi budou v dubnu tři a na nočník chodí asi 2 měsíce - no a?! Opravdu mám kolikrát sto chutí říct, aby jste se z toho nočníku nepo.... A myslím že je od věci míchat léky, úkoly a nočník - to je úplně o něčem jiném. Syn nechodil na nočník, ale jmenované léky, či jiné " povinosti" zvládal bez problémů. Každé dítě je jiné a nevím nač furt řešit ž´e ve dvou letech nechodí na nočník. Mimochodem, do nočníku syn čurá, ale kaká zásadně do plen - bože, tak ještě nedospěl k tomu aby kadil jinam. Jsem ráda, že nekadí na zem
|
|
Delete |
|
(2.2.2009 21:03:15) Lék...sirup, který nechutná....sníš to samotné a rychle to zapiješ nebo to rozmícháme (třeba v medu)? Prášek vlastně totéž, buď zvládne spolknout nebo rozmačkáme i za cenu, že to bude trochu hořké a bude to pak muset něčím zajíst (zapít)...V nemocnici se podobně řešila i premedikace před operací (holce byly necelé tři roky)....buď zvládne vypít hořký lék nebo dostne injekci (těch se hrozně bála, proto nejdříve pokus s vypitím rozpuštěného prášku, o polykání prášku jsme se tehdy ještě nepokusili)....nakonec se to vypít nepodařilo, zvedl se jí žaludek, tak se pak nechala píchnout, protože zjistila, že je to pro ni menší zlo.....
Úkol.....uděláš nejdřív jednu půlku a po večeři druhou nebo raději celé najednou? Jistě je stovka dalších možností, jak dát na výběr a přitom dosáhnout výsledku. Jinak u úkolů obecně by mělo platit, že by měly mít smysl jako třeba procvičit látku před písemkou a pod., takže pomáhá i, že když budu vidět, z čeho mají úkol a s čím si neví rady, tak že můžu cíleně pomoct, nebo naopak, když uvidím, že s tím nemá problém v domácím úkolu (udělá ho sám a donese ke kontrole) a pak zvoře písemku, tak budu vědět, že není flink, ale že mu třeba nesedlo zadání nebo měl trému a nebude muset sedět další hodiny nad tím, co už umí. Prostě díky tomu domácímu úkolu já mám šanci zjistit, co skutečně umí a co ne....
Pokud podobné argumenty na dítě nefungují, není to o úkolech a o lécích....
|
|
Jana | •
|
(2.2.2009 22:45:34) Chápu, že jste se na mě vrhly s celkem logickým argumentem, co má společnýho nočník třeba s budoucími povinnostmi dítěte. Možná vůbec nic a možná dost. Nebylo to myšleno jako rýpnutí, ale jako otázka. Ten článek na mě prostě zapůsobil takovým pokorným, všeobjímajícím a přelaskavým přístupem k dítěti. My ti budeme nabízet to či ono a ty si třeba vybereš... a když ne, tak se nic neděje. Vždyť proč omezovat tak úžasnou a čistou bytost, hnát jí někam? Třeba jsem vedle jak ta jedle. Ale nejde přece o pisatele článku. Jen by mě prostě zajímalo, jaké jsou pak děti vychované jako středobody vesmíru. Jsou pak skutečně schopny respektovat zájmy nejen své ale i těch ostatních? Snažili jsme se tak vychovávat první dceru. Začala nás mlátit. A to dost brutálně. Je fakt, že má takovou povahu, je velmi inteligentní, ale sociální (emoční) inteligenci má na bodu mrazu. Dnes je už na ZŠ, podařilo se nám to trochu srovnat. Ale pořád si lámu hlavu, jestli jsem kdysi neměla být tvrdší. A nejde samozřejmě o nočník. Spíš o menší prostor pro rozhodování, méně svobody, méně nekonečného vysvětlování, více jasnější hranice... No nevím. Každopádně blbě jsem toho dělala dost. Máme teď druhou dceru, je úplně jiná, vlastně protipól té první. Tam vůbec nic takového řešit nemusím. Ona se nějak sama snaží. Snad mohu odvážně říci, že nás přirozeně respektuje (ne že by nás někdy nepokoušela)... Ale u té první nemůže být o respektu ani řeč. Bude mi 40, proč naše generace respektovala rodiče víc? Nebo to tak necítíte? Rodiče mě vychovali "klasicky", dovedli mě (jak doufám) ke slušnosti a zodpovědnosti i za použití násilí. Ale já je respektuji (kromě pubertálního mezičasu) a není to ten nic vynuceného.
|
Nanyna | •
|
(3.2.2009 7:39:06) Mě je tedy 30 a rodiče mě vychovali na tu dobu zřejmě klasicky - máma mě a bráchu docela dost bila - za vše. Nikdy jsme si nemohli nic vybrat, vše bylo dané. Mám dvě děti a dceru jsem od mala vychovávala hodně liberálně...vžedy jsem ji dala na vybranou - jaké chce triko, jakou sladkost, apod. Teď je jí 6,5 let a i přesto že mi všichni říkali, že to dělám blbě, tak opak je pravdou. Myslím si že je vychovaná dobře. Poslouchá když po ní něco chceme apod. Je tedy podle mého názoru, trošku víc citlivá, malinko stydliější, ale to asi nebude tím, že si vždy mohla něco vybrat. Za to se synem máme velký problém. Teď mu budou tři a je na facku Vychova jako u dcery naprosto selhala, nepřichází v úvahu. Syn potřebuje ty přesně dané, pevné hranice, žádný výběr...on s tím neumí pracovat.
|
Jana | •
|
(3.2.2009 10:35:28) Díky, přesně tak to taky vnímám. Mně se ta "rebelka" narodila jako první a já chtěla být co nejlepší matka. A tak jsem pořád čekala, kdy už sklidím sladké plody mé liberální výchovy a mezitím mi vyrůstal před očima - pardon - čím dál tím větší sprateček. Mám prostě pocit, že jsem to svým přístupem ještě zhoršila. Na druhou stranu mě moc uklidnilo, že tvoje zkušenost praví - budu-li aplikovat to samé na druhou dceru, která je od přírody "sluníčko", nic tím nezkazím. Ta její povaha stejně ke klasickými přístupu vůbec nesvádí. Na druhou stranu - je mi jasný, že ve třech letech jako ta první číst nebude... ale mám-li si vybrat, je jednušší být matkou té druhé, aspoň než nastoupí do ZŠ Ba ne, doufám, že to tak hrozný nebude.
|
|
|
|
Elis +4 | •
|
(7.2.2009 18:39:16) Já mám za to, že jde o naprosto odlišné věci:) Ohledně vývoje dítěte je to opravdu o tom, nechat jim prostor - můj nejmlad¨ší má 1,5 roku a ¨při posazení na nočník pláče, takže t oneřeším a nechávám to času....každé dítě je osobnost a já teda neviděla zdravé dítko mít v 5 letech pleny...každé z toho vyroste. A co se týká léků nebo úkolů, to je přece jasné skoro každému, že je to úplně jiná oblast, ne? ...nemíchala bych jablka s hruškami:) Vzhledem k tomu, že mámm 4 děti, tak mám zkušenosti s tím, co píšu...každé je jiné, každé má jiné tempo ve všem:) Hezký den Elis
|
|
|