Nespokojenost

Chtěla bych přidat svůj názor k názoru pacientek, které sice ve Vyškově nerodily, ale mají zkušenosti z pooperační péče. Měla jsem také - bohužel - tu možnost být zde operována, po operaci jsem ležela na šestinedělí na jednom z mála nenadstandartních pokojů (bylo nás zde 5, ale pokoj byl evidentně předimenzovaný, neměla jsem ani svou lampičku, ale na tom až tak nesejde), protože všechny další pokoje na této straně odd. byly nadstandartní za nadstandartní sumy. Jsem z těch, kteří mají kolem sebe raději lidi a ne klid a civění do stropu. Myslím, že v některých případech klid neléčí, ale spíš se člověk v myšlenkách "hrabe" ve svých problémech a k ničemu to nevede. Takže ať bylo jakkoliv, v tom 5-lůžáku mi bylo dobře, vládla optim. nálada. Ale to bylo tak všechno. Na jakékoliv dotazy se neodpovídalo, úsměv od sestry bychom si musely asi taky předplatit a o nějaké péči nemohgla být ani řeč.Pro léky jsem si běžně chodily samy - prostě se na nás zapomnělo, když jsme se sešly 3 čerstvé operantky na noc, večer se nikdo nepřišel ani zeptat, jestli nám něco nechybí - vlastně ano, pan dr. se u nás na pokoji objevil, polovinu pacientek vzbudil, ale omyl - přišel se jen zeptat, jestli nemáme televizní program. Takhle bych mohla pokračovat mnohem déle, ale asi to nemá smysl. Zhrnu to: můj názor je, že spokojenost pacientek by neměla záviset na tom, na kterou sestru nebo doktora tzv. natrefí, ale naopak personál by se měl snažit chovat profesionálně a lidsky, pak se i lépe nějaká ta chyba (pokud není pravidlem)omlouvá. Chápu, že každý máme doma své problémy, ale právě v takovémto povolání si můžeme jen těžko dovolit je nosit do práce. Pracuju v kanceláří, do styku s lidmi se dostávám mnohem méně,ale pokud bych se nechovala příjemně a usměvavě, asi bych už dávno patřila mezi nezaměstnané. Tak to prostě chodí.