Rozhodně ano! :)

Před třemi týdny se nám ve vyškovské porodnici narodil krásný a zdravý syn Adam. Chtěla bych proto tímto ještě jednou dodatečně poděkovat pracovníkům této porodnice za to, že mi umožnili prožít porod co možná nejvíce dle mých představ, i když se neobešel bez omezení a komplikací, ovšem ne jejich vinou. Máme doma již 2,5-letou dcerku s DMO, tudíž byl pro nás tento porod v řadě ohledů vlastně prvním, stejně jako samotná radost ze zdravého donošeného dítěte, jehož příchod na svět byl spojen s podstatně radostnějšími prožitky než zkušenost z prvního těhotenství.

Dlouho jsem (pravděpodobně bezdůvodně) měla z vyškovské porodnice strach a byla jsem rozhodnuta, že zde rodit nebudu. Strach mi pomohlo překonat vědomí přítomnosti lékaře, který je mým velmi dobrým přítelem, ačkoliv zde působí teprve krátce. I díky jemu mám tedy za sebou zkušenost z Vyškova a jsem za ni moc ráda, jelikož jsem měla tu čest seznámit se s týmem lidí vyznačujících se maximální empatií, neomezenou ochotou, absolutním nasazením a stoprocentní profesionalitou. Pochopitelně všude se člověk může setkat s výjimkami, i mě to samozřejmě potkalo, přesto množství negativ se zdá být velkou měrou doslova zavaleno nánosem pozitiv.

Porodní sály:
Znovu tedy moc děkuji všem porodním asistentkám, se kterými jsem měla tu čest se setkat během svého třídenního pobytu na pokoji oddělení porodních sálů, zejména Soni Holcmanové a Marice Václavíkové, podržely mě asi nejvíce v těžkých chvilkách, ať to byla nalomená psychika kvůli nutnosti hospitalizace, se kterou jsem nepočítala, nebo v případě strachu a obav před sekcí, se kterou jsem se rovněž musela během krátké doby vyrovnat, ač nebyla mým vysněným cílem. Zároveň děkuji PA Čtvrtníčkové, která se ke mně chovala velmi hezky v průběhu své směny - v době mých kontrakcí. Díky!
Malou výtku mám pouze k PA Šeniglové, u které jsem postrádala o něco větší projev zájmu a empatie, kdy jsem zpětně hledala tašku s nějakými věcmi, která se v průběhu přípravy na porod někde zatoulala. Nicméně ostatní personál mi vše vynahradil a nakonec i tu tašku pomohl najít. Děkuji!
Ze strany lékařů nemůžu nikomu nic vytknout. Díky dr. Štelclovi, dr. Rieglovi, dr. Vránovi a dr. Nazarčukovi můžu mluvit jen o pozitivních zkušenostech. Dr. Houbal se naštěstí v době mé hospitalizace choval hezky, horší zkušenosti mám z dřívějška. Soudě dle zkušeností známých i zde zveřejněných příspěvků bohužel nejsem sama. Přežít se to sice dá, ale je to trochu škoda. Nicméně tato negativa se podle všeho naštěstí týkají pouze chování, ne kvalifikace a zkušeností.

Porod:
Ač mým snem byl přirozený porod, vzhledem k prvnímu porodu, aktuální poloze plodu a celkově rizikové anamnéze, bylo nakonec rozhodnuto, že syn bude rovněž porozen sekcí. Požádala jsem tedy o epidurál kvůli manželovi i sobě, protože náš první porod, který probíhal v celkové anestezii, jsme vlastně neměli šanci jakkoliv prožít. Bylo mi bez problémů vyhověno, naštěstí neexistovala žádná kontraindikace. I za tuto možnost jsem moc vděčná. Příprava se dala díky úžasným sestřičkám, instrumentářkám, anesteziologům a ostatnímu personálu opravdu dobře přežít. Strach jsem pochopitelně měla, ale všichni mě velmi povzbuzovali a uklidňovali, za což jim opět patří velký dík. Pamatuji si na paní Ševčíkovou a vzpomínám si i na jednu sestřinku, kterou ale neznám jménem. Byla ale velice milá, opírala jsem se o ni při aplikaci analgezie. Ale dík patří i všem ostatním! Anesteziolog dr. Roth byl dalším profesionálem na svém místě, a i když nejdřív trošku „bručel“ (s přípravou se čekalo na rozhodnutí pana primáře, takže se pak trošku spěchalo), byl v průběhu operace velmi hodný, a když se mi ke konci těžce dýchalo a celkově jsem začala operaci snášet o něco hůř, udělal vše tak jak bylo potřeba, díky čemuž si sice nepamatuji konec, ani převoz na pokoj, ale vůbec mi to nevadí, ba naopak. Také jsem mu velmi vděčná, že mi po mé (možná nestandardní) prosbě položil svou ruku na rameno, čímž mi pomohl překonat strach. Díky! Stejně tak bych chtěla poděkovat lékařům, kteří sekci přímo prováděli - dr. Opletalovi a dr. Vránovi, stejně jako dětské lékařce dr. Hanákové, která malého vyšetřovala po porodu. Všichni byli skvělí!

Oddělení šestinedělí:
Následovalo umístění na pokoji oddělení šestinedělí. Sestřičkám z tohoto oddělení patří jeden obrovský dík, měla jsem tu možnost se s nimi seznámit už dříve při hospitalizaci několik týdnů před porodem. Všechny jsou velmi milé, ochotné, neustále se usmívající a já jim nikdy nepřestanu být vděčná za vše, co pro mě udělaly. Jste zlaté holky a mě se po Vás bude velmi dlouho stýskat! Ale ať jsem konkrétní: Zuzka Kučerová, Jindřiška Molčanová, Jana Girglová, Lenka Buzalková, Jarka Englová, Lucka Ošťádalová a Pavla Šustrová. Díky! Stejně tak bych ještě jednou chtěla poděkovat panu dr. Opletalovi, který mě měl na starosti jako ošetřující lékař. Díky za přístup, ohled, péči a velmi příjemné vystupování, všeho si velice vážím! Děkuji!
Zároveň jsem velmi spokojena i s nadstandardním pokojem, na kterém jsem strávila většinu pobytu na odd. šestinedělí. Dle mé zkušenosti ochota sestřiček v žádném případě nesouvisela s pobytem na obyčejném pokoji nebo nadstandardu. Chovaly se velice pěkně když jsem po porodu ležela dva dny na třílůžkovém pokoji spolu s dalšími maminkami, stejně tak jako po přeložení na nadstandart.

Novorozenecké oddělení:
S novorozeneckými sestrami bohužel už tak dobrou zkušenost nemám, což mě velmi mrzí. Ale rovněž jsem to přežila, i když v některých momentech mi nebylo vše jedno. Nejvíce mě mrzí zkušenost s paní Mazlovou. Na oddělení nastala situace, kdy měly sestry na starosti hodně dětí, čili se nestíhalo, bohužel to však odnesl můj syn, potažmo i já. Byla jsem první den po sekci, malého jsem dostala na kojení ráno v pět hodin, u sebe jsem jej ale ještě neměla, na kojení mi ho sestry nosily. Během dopoledne jsem poprvé vstávala z postele, byla mi odstraněna cévka a drén a já se snažila dělat první kroky. Po vizitě se čekalo na koupání a po desáté hodině dostaly maminky z našeho pokoje děti na kojení. Já na syna musela čekat ještě další hodinu a půl (čili po 6,5 hodinách od posledního kojení), kdy mi bylo střídavě v přibližně půlhodinových intervalech vzkazováno abych počkala, že se bude koupat, pak že je už nachystaný ke koupání, že už ho sestřička koupe a hned potom mi ho donese. Načež jsem to nevydržela a horko těžko se pomalými kroky šla zeptat, jak to vypadá. Paní Mazlová hned poté, co mě spatřila na chodbě směřujíc k nim, okamžitě vystartovala do vedlejší (koupací) místnosti a pustila vodu. Paní Horáková právě telefonovala. Až hovor ukončila, zeptala jsem se, jestli bych mohla dostat malého na kojení. Místo odpovědi se podívala skrze dveře na paní Mazlovou a zeptala se jí, jestli to koupané dítě je můj syn. Poté mi sdělila, že se právě koupe a že mi ho za chvíli přinesou. Už tato mystifikace z jejich strany mě poněkud rozladila. Nato jsem se zeptala, jestli je to koupání tak důležité, jestli by nemohlo být odloženo, když už skoro sedm hodin nejedl. Bylo mi odpovězeno, že toho mají moc a že nestíhají a že se mám snažit je pochopit. Já řekla, že to chápu, ale že si myslím, že by určitě šlo ho nakojit teď a třeba později vykoupat. Následovala snůška hlasitých nadávek z úst paní Mazlové (pravděpodobně myslela, že ji neslyším, pokud věděla že slyším, o to hůř…) doprovázená hrdelním řevem mého syna. Předpokládám, že není tak složité si domyslet, co to udělá s matkou těsně po porodu. Následovala stížnost prostřednictvím mé mamky, která většinu sester zná osobně, jelikož je rovněž dětská sestra, jen pracuje na jiném oddělení. Poté jsem požádala o přichystání postýlky s tím, že se o dítě budu tedy starat sama, když s tím mají sestry tolik problémů. Přes den jsem tedy o dítě pečovala sama jak se dalo, na noc jsem jej však dala sestřičce. Pak jsem ještě dvakrát požádala o pomoc a pohlídání sestru na noční směně, poté jsem již malého měla u sebe pořád, navíc jsem již byla přeložena na nadstandardní pokoj. Chtěla bych tedy poděkovat sestřičkám Bohuslavové (byla velice hodná a snažila se mě uklidňovat (nejen) kvůli naší klikaté váhové křivce) a také paní Gottwaldové, i když jsem na ni měla štěstí jen jednou. Paní Švarcová přes počáteční nedorozumění a pokus být nepříjemná se k nám až do konce chovala hezky a snažila se. Paní Vrbacká byla ochotná a milá, ovšem ač laktační poradkyně mi neustále doporučovala malého budit a kojit ráno před vizitou, aby měl v době vážení něco navíc. To jsem odmítala, protože jsem malého jednak nechtěla budit když spal a navíc mi to přišlo k ničemu, protože by nám to krmení před vážením v součtu dalšího dne stejně chybělo. Ale naštěstí mě do toho nenutila, jednalo se spíš o doporučení, kterým jsem se jen neřídila. O něco víc se mi nelíbilo, že jsem byla o víkendu nucena vstávat v sedm hodin kvůli vážení a čekat s nahým dítětem zabaleným v plenkách na vizitu po slovech, že „pan doktor přijde za chviličku“. Ta chvilička nakonec trvala víc než dvě hodiny. Po půlhodině po vážení jsem raději kýchajícího syna oblékla, nakojila a zabalila do zavinovačky. Teprve po další hodině a půl volala sestřička znovu a chtěla, abych malého rozbalila, protože pan doktor „už jde“. No nic. Přežili jsme to ve zdraví. Možná by na novorozeneckém oddělení šlo časem dospět i k drobným organizačním vylepšením, aby jisté problémy zbytečně nedoléhaly v důsledku až k maminkám a dětem. Dokážu pochopit, co je to hodně práce a nestíhání, navíc to prostředí znám díky mamce. Je mi jen líto, že k těmto problémům vůbec došlo. A nejspíš zbytečně. Přesto sestřičkám za jejich práci děkuji.
Nakonec bych velmi chtěla poděkovat panu doktoru Hubinkovi, který nás se synkem neustále chválil, povzbuzoval a snažil se u mě rozptylovat jakékoliv sémě pochybností, ať šlo o vážení, kojení, stav a projevy malého atd. Děkuji!

Snad je to vše a na nic (a nikoho) důležitého jsem nezapomněla!
Chtěla bych všem zaměstnancům vyškovské porodnice popřát vše dobré v novém roce 2007! Zejména hodně úspěchů ve Vaší záslužné a velmi důležité práci, stejně jako spoustu spokojených maminek a zdravých miminek!

Veronika Ševčíková + Adam

P.S. Blahopřejeme i k prvnímu novoročnímu miminku v ČR!