nespokojenost

Prvního chlapečka jsem rodila ve Vysokém Mýtě a i když porod nebyl jednoduchý nemohu si stěžovat byla jsem úplně nadšená z přístupu personálu a abych pravdu řekla hned druhý den jsem mohla říct, že do toho jdu znova.Jenomže porodnici v Mýtě zrušili, až do konce jsem doufala, že se stane zázrak a oni se znovu rozjedou, ale nestalo se a tak jsem se rozhodovala kam pujdu rodit po druhé. Do Litomyšle jsem moc nechtěla ale porod do vody rozhodl. Sestřičky se snažily, byly příjemné, ale bylo vidět že z porodu do vody jsou samy rozpačité a nebyl nikdo kdo by jim to vysvětlil. Snažily se mě navnadit na nové porodní křeslo ale nepovedlo se.
Porod u mne postupoval strašně pomalu jako u prvního, ale zatímco v Mýtě mi dali oxytocin v Litomyšli se rozhodli otvírat mě násilně, takovou bolest jsem v životě nezažila a doufám, že už nezažiju. Rodila jsem 25 hodin a myslela že to nepřežiju a nebýt té vody asi to dopadlo všelijak. Nakonec jako třešničku na dortu mi šili konečník za živa, ale byla jsem tak šťastná, že je to za mnou, že jsem se jim omlouvala za to, že hulákám jak na lesy. Zkrátka po tomto porodu jsem shrnula, že další takový už nechci riskovat! Sestřičky ty byly opravdu velice příjemné, zrekonstruováno moc pěkně, ale nad postupy některých lékařů lze jen pochybovat.