Bohunice jsou super a všechno je hlavně o lidech...

Přečetla jsem si zde pár spokojených příspěvků a tak přidávám i ten svůj...
V Bohunicích jsem rodila v březnu 2006 svoji holčičku, byl to první porod. Někdy kolem půl třetí ráno mi odtekla plodová voda, ale protože to bylo už v 35.tt tak jsme brzy vyrazili do porodky, abychom měli jistotu, že je vše v pořádku. Nejprve jsem si tam zavolala, jestli máme jet k nim nebo raději na Obilňák, když rodím tak brzo, ale řekli mi, ať přijedu k nim, že to zvládnou :) Na příjmu jsme byli kolem páté ráno, byli na mě moc milí, mladý pan doktor Štelcl se mnou sepsal příjem. Neměla jsem ještě žádné bolesti a na monitoru bylo mimčo v pořádku. Udělali mi kontrolní ultrazvuk, aby odhadli velikost miminka. Všechno probíhalo v klidu, všichni byli moc milí, nabídli mi i snídani, napíchli mi kapačku kvůli antibiotikám (protože kontrolní stěry jsem samozřejmě neměla). Kolem 8 se mimčo začalo ozývat, že to dnes teda přijde a v 10:30 byla malá na světě (2250g, 43cm). Celou dobu jsme byli na porodním boxu s manželem (tehdy přítelem) sami, porodní asistentka jen občas nakoukla jak se mi daří, když už jsem začala mít pocit, že mě to nutí tlačit, tak manža vykoukl z boxu, zavolal si asistentku, ta na mě mrkla a řekla, že už klidně můžu talčit, tak jsme se na to vrhli. Přišel opět sympatický pan doktor co mě přijímal a zeptal se mě, jestli může pozvat nějaké mediky na čumendu, což jsem mu odkývala, protože mi to v tu chvíli bylo jedno a vůbec toho nelituju, protože mi přišlo hrozně vtipný, jak tam ty holky chuděry stály celý bledý a nejspíš jim běželo hlavou, že porod ještě asi dlouho neee :D Docela mě to uvolňovalo vidět, že netrpím sama :D Pak ještě dorazila paní doktorka z novorozeneckýho a taky byla moc milá, mezi kontrakcema mi vysvětlovala, že maličká bude možná potřebovat větší péči a proto mi ji hned po porodu odvezou, aby ji mohli prohlédnout a kdyžtak šoupnout prohřát do inkubátoru. Byla jsem ráda, že mi to tak vysvětluje, že všechno víma a byla jsem na to připravená!
Při porodu mi provedli nástřih hráze, pan doktor mi ještě před ním vysvětlil, že to dělá proto, že mimčo bude maličké, tak abych mu tlačením náhodou neublížila. Když mě pak šil, tak se mi dlouze omlouval za každý steh, který musel udělat, měla jsem ránu poměrně velkou a bolelo to opravdu hodně, ale dalo se to vytrpět. Porod jako takový byl "brnkačka" nikomu netvrdím, že to nebolelo, bolelo to šíleně a myslela jsem, že vypustím duši, ale co mi v tu chvíli jinýho zbývalo, než tu malou prostě nějak vytlačit za každou cenu Pan doktor i s por.asistentkou mě povzbuzovali jak na fotbalovým zápase a já si připadala jak největší hvězda, všechno se točilo kolem mě :D Moc a moc jim děkuju, že porod proběhl fajn! Po porodu mi malou ještě na šňůře položili na břicho (i přes to, že byla maličká a museli mi ji vzít) a já se s ní mohla pár vteřin potěšit, bylo to úžasné, opravdu nezapomenutelný pocit.
Možná proto, že jsem do toho dala vše a možná kvůli větší ztrátě krve (prý jsem krvácela dost), mi bylo po porodu dost špatně, takže jsem dostala kapačku s výživou a pak mě ještě začalo bolet břicho, takže ještě kapačku s oxitocinem. Na porodním boxu jsem ležela až skoro do 17 hodin kdy jsem se nechala na židličce odvézt na pokoj. Byla jsem dost vysílená, ale první moje starost byla o maličkou. Ptala jsem se hned sestry a ta mi slíbila, že mi hned pošle dětskou sestru, která opravdu během chviličky přišla, ukázala mi, kde maličká leží na novorozeneckém (byly jsme obě na stejném patře, což bylo moc fajn), vysvětlila mi, že je úplně zdravá, že ani nepotřebovala zvláštní péči, takže byla už v postýlce na vyhřívané dečce.
Podrobnosti už asi dál nemá smysl moc rozvádět, první noc mi ji asi 2x přinesli na kojení, já tak aspoň nabrala trochu síly a druhý den jsem ji měla už u sebe na pořád. Dětská sestra, které jsem se zprvu trochu bála, mi vysvětlila vše potřebné, nakonec se ukázalo, že umí být i milá. V porodnici jsme strávili celkem 11 dnů a bylo to hlavně náročné na psychiku, já tam celou dobu brečela (jen tak bezdůvodně) a už jsem hrozně chtěla domů, na radu doktorky jsem poprosila všechny příbuzné a kamarády, aby za mnou nechodili, takže chodil jen přítel a to pravidelně každý den. (Návštěvy mě vždycky stály aspoň hodinu pláče a já moc potřebovala odpočívat). Všichni tam byli moc milí a hodní, ošteřující lékař je tam moc milý pan doktor Radim (nevím jak dál), kdykoliv jsem si na cokoliv postěžovala, tak se mi vždycky dostalo dobré rady, lékařské kontroly nebo jen povzbuzení. Občas jsem nesouhlasila s postupem některého dětského lékaře nebo dětské sestry, ale brzy jsem si zvykla dělat si věci po svém (a v tom mě podporovala i jedna moc milá, malá, postarší sestřička). Takže jsem nakonec nekojila maximálně 10minut po 2-3 hodinách + příkrm (prý proto, že je maličká a unavila by se) ale kojila jsem kdykoliv si řekla a jak dlouho chtěla... A všechno bylo fajn.
Já mohu Bohunice jen a jen doporučit a vím, že příště chci tady rodit zase.
Jen bych možná měla ostatní maminky upozornit, co se týče kojení, aby si daly pozor, jestli se jim už udělalo v prsách po porodu mléko a jestli mimčo prospívá, protože v mém případě, došlo k informačnímu šumu a já ještě asi 3 dny po porodu neměla mléko a malá na to málem doplatila, protože tím, jak byla maličká, měla dostat ještě ten den příkrm, ale nedostala ho, protože mi bylo řečeno, že jí ho mám dát pokud CHCI a já nechtěla, protože jsem byla přesvědčená, že přirozeně jí stačí to, co má ode mě, jenže to jí nemohlo stačit, když tam nic nebylo Maličká pak měla druhý den ráno čtyřicítky horečky a byla celá vyprahlá, okamžitě dostala příkrm a vše bylo opět v pořádku. Zhubla mi chuděrka až na 2090g. Ale nikomu to nevyčítám, maximálně sama sobě, že jsem byla ze všech těch článků o přirozeném kojení tak zblblá, že jsem málem ublížila svému drobečkovi... Musíme holt míň číst a víc přemýšlet a hlavně se nebát si o nic říct a s trápením se svěřit. Pohodový porod a příjemný pobyt v porodnici přejí Helena a Helenka