Po prvním porodu v ČB jsem chtěla rodit jinde, i přes zvěsti, že českobudějovická nemocnice se co do přístupu k maminkám zlepšila - to není nic proti porodnici, jen můj psychický blok, a byla jsem si jistá, že by se přenesl i na dítě. Strategie byla: předčasně v ČB, normálně v ČK.
Týdny před termínem porodu jsem si prohlídla porodní místnosti, vyplnila vstupní papíry - moc dobrá věc, nemusíte se pak při postupujícím porodu trápit a můžete se soustředit jenom na to podstatné. Pak jsem tam párkrát jela po termínu na monitor (jednu kontrolu jsem po dohodě s lékařkou vynechala, nedělala s tím žádné problémy), až jsme se dočkali. Manžel mohl být od příchodu na oddělení se mnou, sestra mi vždy předem řekla, co se bude dít a ptala se, jestli s tím souhlasím, když jsem něco nechtěla, zase žádný problém, žádné přemlouvání. Byla tam sama (noční služba) a zrovna se nahrnulo víc porodů, tak vždy jen přiběhla zkontorlovat, jak na tom jsem, povzbudila, příp. poradila, ale vždy to bylo včas. Na tlačení přišla doktorka, ptala se jestli může nastřihnout, nikdo na mě nekřičel, nevyhrožoval dušením miminka...tlačení bylo delší, malej šel i se šňůrou kolem krku a packou přes hlavu, bála jsem se takže jsem ho ani nechtěla hned na sebe (asi bych ho dostala, kdybych se ozvala). Kvůli špatnému stahování jsem si pak na sále poležela ještě 4 hodiny s pytlíkem na břiše, což bylo snesitelné snad jen díky té milé PA.
Na pokojích vesměs milé a ochotné sestry jak ženské tak dětské, idylku kazila jenom jedna staniční, která bůhvíproč vyháněla návštěvy z pokojů svojí mantrou "návštěvy na pokoji nejsou povoleny" i když byla na pokoji jenom jedna maminka.
Poradit s kojením v noci, vyřešit poporodní "zmatení psychiky", pochovat brečící dítě abych se mohla najíst, když jsem "zapoměla" že nemám vstávat po porodu a omdlela na chodbě, nic z toho nebyl problém a nepocítila jsem ani výčitku nebo zlehčování.
Že jsem bezprostředně po porodu dostala k posteli cizí dítě, to považuju spíš za zpestřující historku a neměla jsem to nikomu za zlé, ostatně taková věc se přese stane jednou za sto let...