To není nemocnice

Jsem těhotná a protože si hledám místo, kde bych chtěla rodit, pročítám si hodnocení různých porodnic. Nedalo mi, abych se nevyjádřila k nemocnici v Českém Krumlově, kde minulý týden rodila moje sestra.
Rodila po druhé a po druhé tady. Ani z jednoho porodu nemá příjemné zážitky. Ale ten druhý je opravdu vrchol.
Sestřin kluk se narodil dva týdny před termínem s váhou 2300 g. Nebylo to způsobeno předčasným porodem, ale prý tím, že skrze pupeční šňůru k malému nedocházelo dostatek živin. Udivilo mě, že to nezjistil již dříve její gynekolog (z této nemocnice). Ale tím vše jen začalo.
Ze začátku malého sestře na kojení nosili, ale jinak byl v inkubátoru kvůli své malé váze. Po dvou dnech, ale dlouho nikdo malého nenesl. Když se má sestra šla poptat, co se děje a chtěla ho nakojit, řekli jí, že právě usnul a že ho nechtějí budit. A pak náhle začaly komplikace, malému se zvyšoval tlak a z Krumlova byl převezen do nemocnice v Českých Budějovicích. Byl dehydrován!
Ptám se sama sebe, zda jsou ti doktoři nebo sestry v nemocnici Český Krumlov tak hloupí, že nechají dítě v inkubátoru po několik hodin bez příjmu jakékoli tekutiny.
A navíc ještě, když má sestra chtěla odvézt do Českých Budějovic za ním, řekli jí, že si musí zajistit odvoz sama. Opravdu "skvělá péče".
Člověk se dnes bojí svěřit do rukou lékařů a sester v nemocnicích, protože jejich lhostejnost, nezájem a často i neprofesionalita a nelidskost jsou všeobecně známé. A to nejen, co se týče porodu.
Já nechci takto rodit a nechci, aby zážitek z mého porodu byl pro mě hroznou vzpomínkou. Dříve se rodilo doma, v domácím prostředí, za pomoci porodní báby. Někdy si říkám, že by to bylo snad i nejlepší po takových zážitcích jako je tento.
Nemocnice v Krumlově nemá dobrou úroveň a pokud bych si měla vybrat, tak volím raději jinou nemocnici.
Přála bych si aby se zdravotnictví v naší zemi konečně vzpamatovalo. A aby si lidé pracující ve zdravotnictví konečně uvědomili, že nepracují jen s případy, ale že pracují se skutečnými lidmi, kteří žijí, dýchají, myslí a cítí. Na to se často zapomíná. Buďme lidmi k sobě navzájem, pak se i porod změní v krásný zážitek, jak pro rodící maminku, tak pro personál.
Vždyť je to zázrak, narození nového človíčka, narození nové duše, která může světu přinést tolik vzácného.
Přeju všem maminkám, aby jejich porod i doba po něm byla co nejlepší a zdravotnickému personálu, aby se nebáli otevřít trochu svoje srdce a stát se člověkem i ve své práci.