Pomoc pro maminku, která tragicky přišla o manžela.
Nikdy jsem nijak zvlášť netoužila po nejisté pozici soukromého podnikatele.
Stal se zázrak. Měla jsem celých pět dnů volno. Mé děti si vzali na prázdniny prarodiče. Mohla jsem nespat, kdy jsem chtěla, spát, kdy jsem chtěla. Mohla jsem nevařit. Mohla jsem celý týden chodit rychle.
"Tatínek! Tatínek přišla!" kvičí Ríša po ránu, jen co rozlepí oči. "Tatínek přijde večer. Je v práci." odpovídám, po ránu ještě klidně.
Potřebuju už pracovat. Jsem čtyři roky doma s dětmi a začínám obrůstat mechem. Nebude ten mech na mně vidět, až budu hledat práci? Jsem si jistá, že ano. Statut "jsem doma s dětmi" mi polehoučku přináší ztrátu sebevědomí.
Ríša si ke svým nedávným čtvrtým narozeninám nadělil sám dárek. Naučil se číst. Otevřely se mu netušené obzory. Vytrhává nám z ruky knihy a časopisy a čte, zejména to, co je napsáno velkými tiskacími písmeny. I když zvládne i text s písmeny malými.
Život mi uštědřil několik ran. Například, když jsem musela kvůli stěhování změnit svého gynekologa a smířit se s tím, že mi „tam“ bude šahat někdo cizí. Nebo, když mi ve třetí třídě řekl jeden kluk, že jsem plochá jako prkno (měl pravdu).
Napadl sníh. Ale ne jako ve městě, kde napadne a za hodinu zčerná, takže sněhuláka můžete dítěti maximálně nakreslit prstem v břečce. Tady na vesnici sníh napadl a JE.
Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem maximálně podnikavá a praktická žena, peníze se mne drží pevně a i když nebudu zřejmě tak bohatá, abych přemýšlela, jestli strávím dovolenou na své první nebo druhé jachtě, nebudu mít nikdy problém koupit si vesměs všechno, po čem toužím.
Svátky byly výživné. Pro všechny. Možná jste prožili svátky na sněhu. U nás sníh nenapadl, zato jsme strávili svátky na….Ibuprofenu.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.