Diskuze : Záliby : Zvířátka - ostatní

To jsou dvě zvířata.
Psík mývalovitý a medvídek mýval.
Jejich chov je teprve nedávno zakázaný, povolené je pouze dožití, ale už ne nákup nových zvířat a množení. Dost možná se někdo zbavil problematického zvířete.

Psíka jme tu před lety měli také.

Nenaštvat a nepřilákat platilo i před těmi 46 lety, kdy jsem na Slovensko začala jezdit, ale nejsem si jistá, že dnešní civilizovaný medvěd nechodí ze vsi zpět do lesa.

Ale jo, vracím se k pocitu, že pravděpodobnost setkání je mizivá, a v lese medvěd nebude v takovém stresu, jako v ulicích.

Zřejmě nudnej kraj

Ježiš tak tam těm medvědum furt nelezte. Kam se maji chudáci vrtnout, když už ani v horách nemaji klid, protože jim tam furt někdo leze. A nedivte se, že si na lidi zvykli, co jim taky zbývalo. Můžou být plachý jak chtěji, utečou před jedním, narazeji na druhýho.
A když chtěji lidem ukázat jaký to je a vyrazeji do města, tak je to taky špatně.

Prostě je moc lidí. Navíc lidi se chtěji hlavně bavit, takže choději se psama, s kolama, motorkama, čtyřkolkama a běžeckýma botama všude možně a hlavně nemožně.
Takže pokud někoho v horách napadne medvěd, je to úplně normální a riziko bavení.
V létě a na podzim se zase furt psalo, kde koho napadl žralok. Takže buď se nekoupat v moři anebo se fatalisticky nebát.

Ty Babi doufáš, že umřeš při běhání, tak co ti na tom najednou vadí. Anebo běhej tam, kde nelezeš do revíru medvědům. Já myslím, že ty medvědy napadání lidí, taky moc nebaví. Radši by měli klid na svůj medvědí život.

babi, stará zkušenost, šly jsem s kamarádkou přechod nejdřív Malé Fatry, o rok později Nízkých Tater, natěžko, spaly jsme v útulnách - před dětmi, tedy cca před 15 lety. Už tehdy jsme měly rolničku a občas "zahalasily". Nepotkaly jsme třeba celý den člověka nebo jen pár, na prstech dvou rukou by se spočítali (večer samozřejmě jo). Na Fatře jsem měla větší bázeň z bouřky na hřebeni. Na Chopoku jsme mluvily se dvěma kluky, kteří šli opačnou trasu, a ti nás upozornili na medvědí stopu, kterou cestou viděli. Je fakt, že jednou padla mlha, zrovna když jsme se prodíraly velkou pasekou, kde byly už vysázené malé stromky, ale hlavně byla celá porostlá maliníkem a plná zralých malin. Jo, cpaly jsme se, ale tehdy nás napadlo, že jestli v té mlze někde tam sedí medvěd a láduje se taky malinama, tak mu dost dobře můžeme spadnout přímo do klína a příjemná představa to nebyla . No a pak zanedlouho po našem návratu vyšel tuším v Reflexu? článek s titulem (nepřesně) "Donovaly - medvědí vesnice", kde právě upozorňovali na rizika spojená se setkáním s chlupáčem, z Donoval jsem tehdy vyrážely .

Dneska bych už asi sama nešla, sama s dětma taky ne. Zaujalo mě to zjištění, které zaznělo v diskusi, že na skupinku od určitého počtu členů medvěd nezaútočí, ale zase ta samota bylo přesně to, proč člověk šel...