Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Čumčo, tohle byl případ, kdy kamarádi studovali každý jinou vysokou školu - nechodili spolu na přednášky. A ani nechci říct, že by ten chlapec tomu druhému neúspěch nějak přál, spíše, když už se to stalo, tak pocit uspokojení, že on to zvládá, i když jiní ne. Je to pocitově celkem tenká linie, po které se člověk těmi úvahami pohybuje.

Neboli mimo mě je z nabízených situací a, b i c. Nejvíc asi chápu to a, tak to asi má hodně chlapů. I když je otázka, jestli se to dá brát tak, že je chlap lepší.

Zeyfero, my jsem ti většinou z odpovědí na otázky utekly, viď? Já teda určitě - když na sáhnutí si do svědomí musí mít člověk náladu. Jinak je to ale moc hezké téma

"a) manžel je rád, že má za manželku úspěšnou ženu, ale těší ho, že přeci jenom vydělává o trochu víc"
tohle je velmi časté, takhle to asi má spoustu chlapů

"b) sestry se mají rády, ale přeci jenom jednu těší, že je profesně a finančně o něco úspěšnější než druhá sestra"
tohle mi přijde takové vlastně smutné, kdybych měla sourozence, ráda bych s ním co nejlépe vycházela - a každé soupeření hází do vzájemného vztahu trochu vidle a kazí ho. Ale já jsem v tomhle naiva a idealista, jelikož jsem jedináček...

"c) kamarádi si pomáhají, ale když jeden přešel z těžké VŠ na lehkou, protože nezvládl zkoušky, toho druhého těší, že on (na rozdíl od kamaráda) těžkou školu zvládá"
tahle varianta mi přišla vysloveně hodně smutná, jestli jsme kamarádi, tak mi o přednáškách ten kamarád bude přeci chybět, těšit se z toho, že musel přejít na lehčí VŠ je prostě divný

Můj ex by určitě lépe řídil svoji firmu s nějakým základním manažerským vzděláním. Ale to bylo úplně vyloučené, aby jeho někdo něco učil, jeho, který ví přece všechno. A přitom to byl nebo snad i je nadprůměrně chytrý člověk. Jen ty mindráky.... Jo, a taky vzal v první těžší situaci do zaječích.

"V práci by pro mě asi bylo nekomfortní být součástí týmu ambicióznějších a schopnějších a mít stále pocit tlaku, že jim nestačím."

To je těžké. Já i ex jsme byli Husákovy děti, tedy začínali jsme v devadesátkách, oba jsme to chtěli někam dotáhnout, byli jsme ambiciózní. Já si při celkem náročné práci dodělávala vysokou, on se upnul na podnikání (a studium mi záviděl, ale on na něj prý neměl čas). Možná by neskončil tam, kde skončil (s dluhy a celkem ostudou myslím), kdyby byl více ochoten spolupracovat s lidmi, kteří na sebe i své okolí mají nějaké nároky a nevsadil na lidi, kteří ho hlavně obdivovali. Nevím, nejsme v kontaktu, třeba se má dobře, ale pro mě to tehdy bylo velké překvapení.