Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Čím jsem starší, tím to všechno beru volněji. Takže jsem si vyslechla, že nejsem normální, když vnučky napomenu, ať nekoukají, kam nemají, aby nevybočily na kole a po třetí je nechám v klidu sjet do příkopu s kopřivama a nechám je, ať se z toho vyhrabou samy. Normální to je - nenechala bych je vjet na druhou stranu pod kola auta, tam bych zasáhla hned.

Fren, mohlo je to pekne odnest...nam se na Jadranu odkutalel mic do vody, za chvili byl v nedohlednu, partner pro nej plaval a za chvili byl taky v nedohlednu....my se s dcerou trasly na brehu strachy, uz jsem chtela volat policii...za pul hodiny se vynoril uplne zniceny partner, bez mice, ale zivy......a takovych historek jsem slysela vic....v Spanelsku jsem videla cedule "respect the sea" a neco na tom je, my suchozemci to holt moc nechapeme

Cim jsem starsi, tim radeji je mam. Teda pokud nejsou tesne vedle nebo nejsem nekde v prirode bez ukrytu 🙂. Je to tak obrovska sila prirody, neovladatelna, prirozeny ohnostroj. Navic se vycisti vzduch a tlaky 🙂 a nerovnovaha tusim v iontech? 😀😇

Starostlivá ve smyslu pečující jsem, pokud to vnímám jako přirozenou, vyžádanou a chtěnou péči.
Jsem až úzkostná v tom, abych nesklouzávala k používání "péče a starosti" k manipulaci skrze "co já všecko pro tebe dělám..." "a já se o ně starám a oni to neocení...", prostě takovou tu nechutnou agresivní rétoriku obětování se.

Starosti si dělám, o "dnešek i zítřek", ale s věkem a hlavně životem v čím dál pevnějších mezilidských vazbách se postupně trochu zmírňují. Pořád jsem ale spíš poněkud úzkostněji nastavená.

nevím, je pro mě nepříjemné vědomí, že o někom blízkém vím, že je v nepohodlí nebo v nebezpečí. Jsem schopna dojet se svačinou do školy sedmnáctiletému dítěti, kdyby ji zapomnělo a dovolilo mi to, teď hodně prožívám ovdovělého otčíma, který je v určitých praktických věcech bezradný. Vzhledem k tomu, že jsem ho získala až v dospělém věku, není to přehnaně osobní vztah, ale je mi ho prostě líto.

Jestli se bojím o děti? Tak snažím se žít v přesvědčení, že mají strážné anděle v pohotovosti a nic se jim nestane. Někdy mě ale vzbudí blbý sen a to vlezu do dětského pokojíku nebo telefonuji do patra či do Francie, abych slyšela to sladké

"mami, a jsi normální???!!!!"