Alice - přesně jak to píšeš, ON VÍ, ale ty mu do hlavy nevidíš, jestli opravdu VÍ, nebo jen "ví".
Dle mého nevěrník žije v tom, že když TO skončí, udělá tu pomyslnou tlustou čáru a uvědomí si, že kde jsou jeho priority, zázemí a kam by se měl jeho život dál ubírat, okamžitě získá pocit, že s jeho rozhodnutím se celá situace naprosto zásadně a jednoznačně změní.
To samozřejmě to určité míry platí (minimálně pro něj samotného), ale pro druhou stranu, která má za sebou šílený emocionální (a obvykle i fyzický - nervy dokážou hodně) trauma, to takhle jednoznačný není.
Jednak nemáte jistotu, že to tak opravdu bude, protože důvěra v partnera je prostě v čudu. ("Když mi tohle udělal, jak mu můžu dál věřit?")
Jednak to prostě nejde, jednoho dne se probudit do nového života, plná ideálu, nadějí a dobrých vizí do budoucna.
Fázi "Už to zase vytahuješ" si moc dobře pamatuju.
Ovšem blahořečím psychologovi, který se nepochybně snažil mého muže na období "po té" tak nějak připravit.
Minimálně mu jednoznačně nastínil cosi v tom smyslu:
"Vy jste se tedy nyní rozhodnul, že zůstanete s manželkou a dětmi. To je nepochybně chvályhodné, ale pořád ještě před sebou máte dvě možnosti. Buď to vaše žena ustojí, bude vás chtít zpátky a vybudujete nový vztah. Nebo to neustojí, tu druhou šanci vám nedá a požádá o rozvod."
Myslím, že to tenkrát mého muže značně překvapilo, protože s druhou variantou pochopitelně nepočítal. Nicméně z úst odborníka zněla naprosto jinak, než kdybych s tím přišla já. A on se nad tím nepochybně zamyslel víc do hloubky.