Re: Matka alkoholička pokračování - jak to vše dopadlo

Ahojky! pročetla sem všechny tři příspěvky o matce alkoholičce. Mám za sebou asi stejné dětství jako manželova dcera jen moje matka nepila, ale byla psychycky labilní člověk jednu chvíly my tloukla hlavou o vanu až my tekla krev a za pár minut my přikládala obklady a milovala mě. Vše začalo vrcholit v pubertě cca v patnácti začala se podruhé rozvádět přestala chodit domů a když tak si tam tahala chlapy nesouložila před námy, ale vedle v pokoji. Já to začala řešit po svém přestala sem chodit pravidelně do školy, začala sem kouřit, pít a samozdřejmě taky souložit, když se dívám spětně nějak sem hledala to teplo někde jinde. Bohužel patnáctiletou najivní holčičku rád každý využije. Poprvé to začalo kumulovat, když ve tři ráno dovedla domů nějákého chlapa a začala mu ukazovat moji malou sestřičku tenkrát asi v první třídě o kterou sem se starala místo ní a naproti ní sem byla schopná jí dát najíst, když bylo co oblíct jí a odvést ji do školy. Nějak se to ve mě všechno pohnulo a ve chvíly kdy se ten amant odkutálel šla sem a jednu sem jí vrazila s tím, že to bylo na posledy a že se jí už nikdy nedotkne. Vyvrcholení bylo o pár týdnů poszději, kdy jsme se nějak ve tři ráno srazily ve dveřích já se odkudsi vrátila a ona taky strašně jsme se servaly a ona my vyhrožovala pasťákem. Tak sem se ráno zbalila, vzala sem si kalhotky hrnek a malého prince a odešla. Šla jsem k nevlastnímu otci, ten si mě bohužel nemohl nechat přišel by o sestru tak mě odvezl k babičce děda řekl, že tam budu přes jeho mrtvolu nakonec se mě na rok ujal strejda s tetou. Jenže matka hned jak se vyzuřila začala být medová spětně vím že přišla o alouše a o sociálku tak se jí po mě stýskalo. A já kráva se vrátila bylo my kolem sedumnácti vydržela sem tam tři měsíce podotýkám, že sem se vrátila za ten rok do starých kolejí přestala pít začala jíst a nevyhodily mě ze školy zlepšila sem si známky. Odcházela sem týden před vánoci z rozbitým obličejem vytrhanýmy vlasama a obraženou rukou mlátila mě hlavou o vanu a smíkala se mnou po bytě za to že mě tekla krev z nosu a kapla my na koberec. Naštěstí sem v té chvíly měla moc hodnou profesorku poslala mě k psychologovi a na sociálku, když my začala vyhrožovat policajtama paní ze sociálky jí pohrozila a řekla jí že je my stejně za pár měsíců osumnáct ať mě nechá být. A já bydlela sem z dnes už bývalím přítelem dodělala školu odmaturovala našla si práci. Sice sem se s ním pak rozešla ale můj život je krásný. A moje matka stále hledá toho pravého a žije mezi eufórií a depresí a já už si dnes v hlavě srovnala, že ona je chudák nemocná. Ale v té době mě to hlava nebrala já ji bezmezně milovala a ona my ubližovala nehledala sem dlouho vinu v ní, ale v sobě. Píšu to proto, že holčičce je třináct může se otřepat z ran a přijde a za pár měsíců jí přijde, že maminka nabyla zase tak špatná a může se jí rozložit v hlavičce, že to byla její chyba. Proto prosím snažte se o to aby se tam už nikdy nedostala utrpení co to dítě zažívá je hrozné, ale každopádně určitě i nadále spolupracujte z nějákým psychologem děcká duše je křehká a tato bude hodně potlučená.