Re: jak dál? aneb vyhoření, deprese a...

jániko,
neomlouvej se "všem". Omluv se sobě. Za to, žes na sobě tak dlouho nechala dříví štípat, za to, že ses nechala ponižovat jeho nevěrami, za to, že ses neměla dost ráda. A pak si odpusť.
Ty si zasloužíš žít kvalitně a tak, aby ses sama sobě mohla podívat v zrcadle do očí. Ty si zasloužíš být pro někoho tou JEDINOU. Ty máš na to udělat ve svém životě změny vedoucí k jeho zlepšení.
Každý dělá chyby a každý se mlže dostat do průšvihu. A některé průsery jsou tak těžké a člověk může být už tak unavený, že nevidí cestu ven, že je strašně těžké se z toho bahna zvednout. Ale jde to. Koukni se kolem sebe, chytni se nějaké ruky, která by Ti mohla pomoct (a psychologická pomoc rozhodně JE dobré řešení, resp. dobrý první krok) a začni dělat jednotlivé (třeba maličké) krůčky k osvobození se.
Máš na to a Tvůj život za to stojí!