Re: Přijímací zkoušky na 8-leté gymnázium

Milá Jano, po přečtení tvého příspěvku mi to nedalo a musím ti odpovědět. Sice jsem se k dané tématice již vyjadřovala (reakce na článek "Damoklův meč přijímacích zkoušek"), ale svůj příspěvek nemůžu nějak najít, abych tě na něj odkázala. Prošla jsem si už anabází přijímacích zkoušek na osmileté gymnázium předloni a letos mě čekají opět, ale trochu mě vyděsil tvůj přístup ke dvěma holčičkám. Já si nemyslím, že děti by měly přijít na zkoušky nadřené množstvím nových informací, učivem nejlépe na dva roky dopředu, mimo to také patřičně vystresované a vyděšené. To hlavní, o čem ty zkoušky jsou, je o logice. Hodně úkolů má logický základ a myslím, že tomu se jaksi předem naučit nedá - buď dítě dokáže logicky uvažovat, nebo ne. Kromě toho hodně škol klade důraz ani ne tak na precizně vypracované příklady, jako spíš na otázky ze všeobecného přehledu. A navíc si uvědom, že nejde o život - děti by měly ke zkouškám přistupovat spíš jako k zajímavému zpestření nudného školního života, než jako k životní křižovatce. Pokud se na gymnázium nedostanou letos, můžou to zkusit za dva roky znova, teprve v devítce už jde o víc. Vidím u příkladu spolužáků mého syna, že spousta dětí se zřejmě na gymnázium neměla dostat. Látku nestíhají, nejsou schopni se učit. Jak to? Podle původního záměru osmiletých gymnázií by se tam měly nacházet samé nadprůměrné děti, které všechno zvládnou levou zadní nožkou, ne? Nejsou toto třeba zrovna děti, nadřené před zkouškami v kursu, rodiči nebo učitelkami, aby podaly nadprůměrný výsledek, ale udržet si laťku trvale vysoko již nedokážou? Možná si tímto svým názorem hodně rodičů popudím, ale věřte mi, že uvrhnout dítě na gymnázium, kde spadne s prospěchem o 2 stupně dolů, je trvale stresované a upevňuje v sobě pocit, že zklamalo rodiče, to vše navíc s nastupující pubertou není šťastné řešení. Pokud je dítě nadané a schopné a přistupuje k přijímačkám bez obav, že by o něco zvláštního šlo, je značná pravděpodobnost, že nezazmatkuje a udělá je a že i školu bude nadále zvládat v pohodě. Můj syn má spolužáka, který byl při zkouškách první a první je i nadále, loni v primě měl samé jedničky, letos mu hrozí snad jedna dvojka, exceluje vždy a ve všech předmětech. Nicméně se už prý svěřil, že se doma musí pořád učit a že ho to moc nebaví. To můj syn se teda s učením nepřetrhne. Když je potřeba zabrat, tak se snaží, ale spousta předmětů plyne tak nějak okolo nás, nebo si je tluče do hlavy (aspoň to tvrdí) ráno v autobuse. Vloni měl v pololetí dvě trojky (ovšem z dějepisu a z "bižule", které se právě moc neučil), na konci roku už jenom dvojky, teď v sekundě mu hrozí trojka z fyziky. Ovšem jak už jsem řekla - po počátečním náporu zkraje v primě už teď ke škole přistupuje stejně jako dřív na ZŠ, snad jen s tím rozdílem, že nenosí už samé jedničky. Příprava na zkoušky u nás probíhala následovně - koupila jsem knížku s testy z češtiny a matematiky a on si tu a tam, když měl chuť, nějaký test napsal. Spolu jsme ho vyhodnotili, já mu ukázala chyby, on dělal, že ho to zajímá. Na zkoušky šel v pohodě, předem ujištěn, že o nic nejde. Já byla samozřejmě hodně nervózní, přece jen jsem v gymnáziu viděla určitou šanci, ale nedala jsem to na sobě před ním znát. No a výsledek už víte. Ještě bych se měla zmínit o tom, že mám doma dalšího adepta na gymnázium, holčičku stejně starou jako ta vaše, no a v jejím případě už zůstávám úplně v klidu. Ona sama mi ohlásila, že bude ve škole chodit na doučování ("my, ty co deme na ty zkoušky, mami!"), sama projevila zájem o vyštrachání testů ze dna skříně a tu a tam se tváří, že si je píše. Protože si myslím, že je (byť má také samé jedničky) v matematice i v češtině o chlup slabší, než byl její brácha, navíc tu a tam u ní postrádám právě to logické myšlení no a hlavně se neumí učit (doposud to neměla zapotřebí) - z těchto důvodů bych ji asi raději ponechala alespoň ještě ty dva roky ve známém prostředí, bez dojíždění a bez stresů. Ona sama trvá na tom, že na zkoušky jít musí, tak jí to umožním, ale v skrytu duše doufám, že se do vítězné třicítky neprobojuje. Ještě bych ráda podotkla, že naprosto stejný názor má moje kamarádka, která má děti přesně stejně staré jako já a její syn chodí s tím mým do třídy na gympl. Obě jsme se shodly, že holky teda spolu na ty zkoušky pošleme a obě doufáme, že to dopadne, jak už jsem uvedla. Takže Jano, netrap svojí holčičku a její kamarádku zbytečným učením, biflováním a doháněním toho, co podle vás škola zameškala. Pokud máš dcerku nadanou a není trémistka, tak to třeba klapne samo. A pokud ne, tak jí už předem musíte ujistit, že opravdu ale vůbec o nic nejde. Moc se těším na tvoji odpověď, nebo na příspěvky dalších rodičů. Tak ahoj, Šárka