jedináček

Máme 4 letého syna a tak nějak cítíme, že nám to stačí, takže druhé dítě neplánujeme, byť okolí má jinou představu. Standard jsou přece 2 děti, co kdyby se s prvním něco stalo...
Myslím, že každý by se měl rozhodnout, tak jak to cítí.
Možná sehrálo roli to, že do roka byl náš Matýsek uřvané, nespavé mimi, se kterým nikdo nepomohl ani na půl hodinky povozit do kočárku.
Nevím do jaké míry měl na něj vliv porod císařským řezem. Má komplikovanou povahu, milujeme ho, ale dva takoví by byli na nás moc. O tom jak jsou druhé děti hodnější slýchám často, ale nevěřím, že by to byl náš případ.
Finance v tom hrají taky roli, ale kdo ví, třeba přijde doba, kdy názor změníme. Momentálně prožíváme manželskou krizi, takže další důvod proč alespoň zatím ne.
Každý se musí rozhodnout prostě, tak, jak to cítí, protože "ti moudří rádci" se nebudou o to malé starat, vychovávat a milovat ho.
Zdravím všechny!
J.