Re: Podle čeho jste se rozhodovali pro druhé dítě?

Paradox asi ani ne. Vem to tak - dokud byly děti menší, jelo se třeba na dovolenou, spolu si i hráli, dcera pohlídala, aby se malochovi nic nestalo, když se jelo na kole ona měla svoje, syn byl v sedačce ... to ještě šlo. Ale teď, když ona třeba už jezdí na hory s partou, o víkendech chodí na brigádu nebo má svůj program se moc neužijou, v podstatě už na skoro všechny akce chodím se synem sama, pokud ji požádám, jestli by s ním šla třeba na plavečák , tak jde , já si mezitím můžu něco udělat. Ale zkus si představit sedmnáctiletýho kluka, který by radši byl někde s vrstevníky jak dovádí s devítiletým. No a třeba loni už s náma nebyla ani na dovolené, příští rok končí SŠ, odejde na VŠ a maloch bude ještě pořád maloch.
Jako jo, užila ( a užívám )jsem si je oba doopravdy v pohodě, jen píšu, jak se to věkem posunuje.

Na pohlaví to až tak moc nemusí viset. Máme v rodině jak konstalaci bratr-bratr, sestra-sestra nebo bratr-sestra a je to různý, jak si polu rozumí. Jedna dvojice, bratři od sebe 4 roky si nikdy spolu nerozuměli a trvá to dodnes, kdy mají již děti, dokonce i s rodiči se každý stýká zvlášť.