Podle srdce

Luci,

jako bych četla sama v sobě.

Měla jsem přesně stejné uvažování jako ty....narodil se mi první syn (v 27 letech), 3 roky doma...., taky jsem váhala, jestli druhé hned nebo se vrátit do práce...."vyhrál" návrat do práce. Já osobně toho teda nelituju - v práci jsem si dodělala nějaké zkoušky, syn se ve školce osamostatňoval víc a víc (samozřejmě byl se mnou celé ty 3 roky na mateřské - přesně jako ty se svým synkem)....užili jsme si prázdniny....a druhý synek se mi narodil o letních prázdninách mezi 1. a 2. třídou toho staršího - čili mám mezi nimi rozdíl 7 let.

Výhody - rozhodně ze začátku je to super, starší si všechno obstará sám, nemusí se kolem něj tak lítat a hlídat ho jako malé batole, klidně zůstal i nějakou tu hodinku doma sám, mezitím než jsme šli s miminem př. k doktorovi, žádné žárlení, nic takového.

Nevýhody - řekla bych, že až teď, když je menšímu 2,5 roku, tak to někdy trochu "skřípe" - starší už bude mít 10 let....někdy si spolu pěkně vyhrají, starší pro něj něco vymyslí, ale kolikrát je to na budku, když jsou dohromady, myslím, že si neumějí tak dobře pohrát.

Zase ten starší na něho dává pozor, pomáhá mi....

Těžko říct.

Jde o to, že to rozhodnutí musí jít z tvého srdce, pokud tu touhu necítíš prostě strašně moc že chceš znovu mimino, nemyslíš na nic jiného, koukáš do kočárků, přehrabuješ se schovanými věcmi....tak to je to správné rozhodnutí.

Já jsem cítila, že hned po těch 3 letech doma s prvním by to nebylo halt ono, to druhé dítě by bylo vyloženě dítě "z povinnosti" - takové jako jsem byla já jako dítě a to jsem nechtěla opakovat. Proto jsem počkala a nelituju!!!