Ještě jsem o tom popřemýšlěla a probrala to s manželem...

Ještě jsem o tom všem popřemýšlěla a probrala to s manželem psychiatrem a psychoterapeutem....To, co udělal, je drsné, odporné, to bezpochyby...
Nicméně dala jsem si to do paralely s tím, co jsou schopni udělat třeba alkoholici/čky nebo feťáci/čky (ty manžel léčí..). U nich jsou rodinné vztahy kolikrát ještě daleko narušenější a pošramocenější...Ti lidé se jdou ale léčit a dlouhodobými terapiemi (i rodinnými) se snaží dát si život zase do kupy.
Tvého manžela vnímám jako duševně nemocného-je to v podstatě chudák, který by se měl léčit. Pokud bys měla sílu a stálo ti za to do toho s ním jít, myslím, že je naděje, že se vyléčí a budete mít do buidoucna funkční vztah. Určitě se to ale nevyřeší jen tak samo, přestěhování je sice 1. krok (a pokud to rozhodnutí padlo z jeho strany, je to určitě pozitivní), určitě to ale nestačí, chtělo by to dlouhodobější terapii. )
Záleží tedy asi na tobě, jestli máš sílu do toho jít, jestli ti ten chlap stojí za to, nebo jestli bude pro tebe jednodušší udělat tlustou čáru a začít znova (obávám se, že bez terapeutické pomoci se ale stejně asi, kvůli tomu potratu, neobejdeš, abys mohla dál v pohodě fungovat)....