Re: Problematické chování 6 letého vůči dědovi

nj, děti v tomhle věku málokdy už dokáží rozlišit a pochopit ironii, takže jim tyhle "vtípky" nepřijdou vtipné....
Je třeba fakt, že my tohle dceru docela učíme, už proto že manžel je dost ironik no a jelikož je pravým synem svého otce, tak u dědy je to podobné. Takže po dceři chceme aby se "neurážela" (poněvadž ona je dost nafukovací, takže se naštve nebo rozbrečí), ale aby právě v klidu sdělila co by ráda a zároveň jí dovolujeme aby určitou formou "vracela" takovéhle invektivy. Takže když jí děda řekne jakože děsně v legraci "ty počůránku" tak ona je mu schopná říct s krásně andělskou tváří a šibalsko-poučným tónem "dědo, takhle se přece nemluví, posmívat se nemá, ty to nevíš?" a tím mu vezme vítr z plachet. Nebo když ji dráždí tím že jí schová nějakou hračku se kterou ona si chce hrát, tak už je schopná zareagovat "no co, nech si ji, já ti ji půjčím když se ti tak líbí" a jít si vzít jinou (to nacvičujeme hodně na mladším bráškovi ). Samozřejmě to nefunguje úplně vždy, taky má někdy dcera slabší chvilku, nebo nějakou svou hodně oblíbenou věc a to pak přejde do kňourání, křiku nebo do breku. Je fakt, že děda už pozná že to přepískl a dovede si ji "udobřit" a i rozlišuje to, kdy se dcera chová nafrčeně nebo "rozmazleně" i bez toho že by ji nějak pošťuchoval, takže ji taky zvládne umravnit. Ale v zásadě chci aby se dcera "nebrala tak vážně", aby uměla i trošku nepříjemné věci převést na legraci, resp. pochopit že to někdy na legraci převedeme.