Tak v 1 roce kluci spali v noci celkem OK, přes den tak 2x 20 min až půl hodiny. Nestihla jsem za těch 20 min ani udělat oběd...Okolo asi 2 let se to změnilo - spali po obědě i 2 - 3 hodiny a to až do 5 let, do předškolního věku chodili "odpočívat" (což znamenalo většinou hodinovej film nebo nějakou stolní hru - člobrdo vedlo, ale až tak po 5.roce.
V 1 roce začínali chodit, byl to děs, když se to konečně naučili, tak nechodili ale běhali. Hlavně hodně padali, zakopávali si o nohy. Básničky, čtení, nic takového neexistovalo, neposeděli ani chvilku, furt jenom pohyb, pohyb. Skoro všechny hračky zničili - ne schválně, ale jak s nimi silou "pracovali", nebo jim spadly na zem, na ně děti,.... Na kočáru jsem je vozila do 3 let, jinak nekoordinovaně běhali kamkoli, kdykoli, pod auta, do řeky,.... Za ruku nechtěli chodit vůbec. Na hřiště jsme codili jenom na oplocená, ideálně 2 dospělci s nimi (dvojčata). Zklidnili se maličko po 3. roce. Nejlepší přítel - odrážedlo, milovali tak od toho 1roku až do doby kdy začali na kolech. Pohyb všeho druhu, hlavně míčovky, běhání, to milovali snad od miminka. Vydržet u hry, u knížky, to zvládli s nástupem do školky (4 roky), v 5 to už nebyl problém, ale muselo je to bavit.
Sojko, nemaluj čerty na zeď. Neboj se předem, až to nastane, budeš věci řešit.... Já se taky furt bála, jaké všechna dys- budou mít, hlídala jsem, zda jsou praváci nebo leváci (abych nakoupila včas pomůcky pro leváky, ne kvůli přeučování). A nakonec se nic z toho nepotvrdilo, jen LMD, dnes přejmenovaná na ADHD.