Re: Ublížil jsem a chci to napravit

Žženo, my tohle máme prostě jinak - ba, s mužem, který má potřebu neustále vyhledávat různá společenství, bych nebyla a ani bych k sobě takového muže nijak nepoutala, tohle manžel věděl od začátku, stejně tak, že nesnáším a netoleruju "potřebné a bezmocné" sousedky.
Já taky nechodím cizím mužům žehlit košile a nevidím důvod, proč by měl můj manžel cizím ženám měnit žárovky a utahovat kapající kohoutky.
To jsou staré a obehrané finty. Ne že bych manželovi nevěřila, ale vzniká z toho zbytečné užírání, které narušuje vztah.
Pak se mi nemůže stát, že se někde v podstatě "omylem" cicmá s cizí ženskou v autě. Když mi to vadí a on to hodlá provozovat, pošlu ho k vodě okamžitě a ihned s tím, že se k sobě nehodíme.

To ovšem není tento případ, to jsou dva naprosto nevyzrálí jedinci, nepřipravení nést zodpovědnost za svůj vztah a navzájem se dusí. Taky se může stát, že se udusí navzájem a pak se z nich v lepším případě stanou vlídní spolubydlící. Jsou k tomu na nejlepší cestě. Na druhé straně jsou asi příliš mladí na to, aby je takový vztah uspokojoval rovným dílem. Bohužel v různých poradnách je v tom ještě utvrzují, mají snahu hodnotit, kdo je tu v právu atp.
Myslím, že je na čase se tomu postavit čelem, neuhýbat a důkladně si to vyříkat, sex může chvíli váznout, ale komunikace v žádném případě a komunikací nemyslím pokakaný plíny a špinavý nádobí - tedy provozní řeči.
Mluvit, mluvit a mluvit o problému. Může to klidně trvat i pár týdnů, ale mluvit.