Re: Vyléčená anorexie - jak se vám žije dál?

Binary,jenze u tebe to neni psychicka nemoc spojena s poruchou prijmu potravy. Anorexie je opravdu nemoc a dotycna muze chtit mit sve telo rada,ale mozek ji to nedovoli!!!Pripominas mi moji mamu...ze toho jako muzu nechat ze dne na den a kdyz ne,tak to delam naschval..tak si precti jak to muze vypadat jo...
Pridam teda do placu svuj pribeh.
Ja zacala mit anorexii ve 14 letech a paradoxne to u me zpusobilo to,ze moje mama hucela do sestry t drzi diety,protoze vzdy byla silnejsi.Efekt se projevil prekvapive na me, jedla jsem jen netucna jidla a hrozne se hlidala furt prohlizela. Kdyz jsem se nasim vratila v 15 z pionyraku se 35kg/175cm dostala jsem od detsky doktorky ultimatum,kdyz nepriberu do 2 tydnu 5 kg,zavrou me do spitalu. No hadejte kam tento "uzasny" postup vedl....bolimie jak vysita. Dodnes si pamatuju,jak mi mama nutila velke porce tucnych jidel a neprejte si vedet,co se mi delo v hlave...
Pak uz to pokracovalo blbe, boje doma,hlavne mezi mnou a mamou...vycitala mi,ze ji to delam naschval,kolik jim toho snim,jak jsem neschopna a tak...opravdova "podopora".Lecit jsem se zacala az po par letech,kdy si tata koupil o techto poruchach knizku a snazil se me nekdo konecne trochu pochopit.Jenze bylo uz celkem pozde s tim prestat ze dne na den a na sezeni u psychiatra moje mamka utekla,ze jsme se proti ni domluvili a ze jako za nic nemuze.
Muzu ted rict,ze jsem abstinujici bolimicka/anorekticka,ale nikdy se toho uplne nezbavim,to vim.A co mi pomohlo???Muj manzel.Porad mi rikal,jak jsem krasna,jak se mu libi moje telo a tak...a to jsem tenkrat mela o 10 kg vic.Ted mam 60 kg,jsem spokojena,mam dve zdravy deti,milujiciho manzela,ktery me ma rad se vsim vsudy a to je pro me velka motivace "neblbnout".
Jeste ted nekdy se me mam zepta,uz nelbnes doufam,jak za mlada,to se mi vari krev ,ale jinak nemame uplne spatnej vztah.
Musim si davat pozor,abych jedla pravidelne,nehladovela a neprejidala se...ale jsme opravdu moc stastna,ze jsme na tom ted takto...mohlo to dopadnout velice spatne.Pokud jednou budu mit jeste holcicku,budu delat vse proto,abych ji byla oporou ve vsech situacich a doufam,ze se budu umet zamyslet i sama nad sebou.....
Vsem co bojuji nebo abstinuji preju hodne sil a hlavne velkou podporu od okoli,ta je moc dulezita