Re: Důslednost u 2,5 letého dítěte

Já si myslím, že i takhle malé dítě potřebuje hranice a hledá je a když jí ustupuješ, tak je z toho jen zmatená a zkoumá, jeslti ta hranice je ještě dál... jako když jí povolíš jít si hrát s panenkou místo spaní, tak jestli jí projde ještě čokoláda a jestli ti bude moc skákat po hlavě atd... ovšem když jí dovolíš panenku a čokoládu a skákání po hlavě, tak z toho bude ona jen zmatenější, protivnější a nezvladatelnější (i proto, že budee čím dál tím unavenější).

Zaveď pevnější režim - teď se dělá to a to - můžeš klidně zohlednit její zájmy (tj. když se jde spát v osm, kta může mít 15 minut před spaním na to, aby uložila hračky, převlíkla miminka, našla si plyšáky do postele atd. - ale pak už se prostě jde spát a hotovo). Prostě dát tomu nějaký rámec a pravidla - a uvidíš, že se vám oběma uleví - ona potřebuje vědět, kdy se co bude dít a proč - pokud nemá jasno, tak tápe - a nemůžeš chtít po ani ne tříletém dítěti, aby si uvědomovalo samo od sebe věci jako proč si musí čistit zuby a proč musí spát a proč nemůže jíst jen čokoládu - od toho má dítě mámu, aby mu tohle vysvětlila a aby hlídala, že se každej den ty zuby vyčistí....