Re: Uplakané 5.5měsíční miminko

promiň, ale na manžela se vyprdni, jak jsem psala výše o dcerce, co má ADHD a v podstatě od narození furt jen řvala a řvala a řvala a vstávala po hodině, ve 23m jsem ji přestala kojit, a jakej byl div, že ale pořád v noci nemohla spát, ta jsem se přestěhovala za ní do pokoje, ale stejně spala stejně špatně, manžel taky tehdy prohlašoval, esi jako ji nerozmazluju a s ní potažmo i staršího syna, který už krásně byl zvyklý usínat a spát sám. No já ten pocit neměla, cítila jsem, že momentálně mě potřebuje mnohem víc než manžel a taky jsem nebyla schopná 20x za noc se přesouvat z dětského pokoje do ložnice a zpět a ona mě stejně ve spánku křečovitě svírala a když jsem se pohla, tak hned byla vzhůru.

na tříleté prohlídce jsem už byla těhu s třetím mimi, blila jak amina a k tomu 8x i víckrát v noci vstávala k malé, které se přidali noční děsy, jen jsem se zmínila dr a ona mě hned odeslala k psycholožce, na neuro a psychiatrička. Psycholožka řekla, že to dělám dobře, že ona by to nikdy dřív neřekla, ale že její syn - v pěti letech po operaci v nemocnici začal mít noční děsy a že u něj taky vždy byla, a že to dělám dobře, že mě potřebuje a že u ní mám být a manžel at si pod fousy morousí a že to vypadá na ADHD a hyperaktiv, nevypíná jí mozek.. atd.. atd..

no a teď ve 3 letech a 9ti měsících, po cca 7mi měsících na homeo dcerka usíná sama a vstává v noci 1-2x bez hysteráku, spí ve své postýlce, pro mě si max přijde, nebo mě zavolá a já už dva měsíce před porodem jsem byla zpět v ložnici. A teď jsem strašně ráda za ten impuls, který mi ta psycholožka dala, že to mám dělat, jak to cítím, že ten šestý smysl mám vyvinutý dobře - a ty určitě taky, poté že to dělám dobře mi řekla i neuroložka přímo před manželem a jemu zase pro změnu řekla, co ve svém chování má změnit, aby se jejich vztah změnil k lepšímu.

Momentálně máme šikovného hodného třeťáka, spokojenou usměvavou trošku stále akčnější skoro čtyřleťandu a spokojené 4,5 měsíční miminko. A ač mi stává víc než tobě, jsem dostatečně vyspaná - po těch třech letech takměr bez spánku a odpočinku s dcerkou, že jsem hlavně spokojená já.

Na manžela prď, já si vyslechla keců od příbuznejch a manžela a teď všichni vidí, že jsem měla pravdu, že mě prostě potřebovala. A opravdu se hoď do pohody, on to cítí, tydle mimískové to hrozně vnímají, dcera ta to třeba vnímá dodnes, když jsem naštvaná na manžela a ani nemusím nic říkat tak ona se s ním taky nebaví a když náhodou na něj vyjedu, tak mi říká, ať jsem na něj hodná