Mamka mi ublížila - jak to dopadlo

Zdravím, tak jsem se nakonec dneska hecla a udělala první krok. Přemýšlela jsem nad tím už hodně dlouho a dnes se rozhodla, že se k mamce stavím. Přítel jí zatím odpustit nedokáže a tvrdí o mě, že jsem slaboch a dolejzám, ale vaše názory mě přesvědčily, že to není špatné a moc vám za ně děkuju.
Šla jsem za ní domů s mým bratrem, nevěděla jsem, jak bude reagovat. Naštěstí scény se už žádné nekonaly. Když nás mamka uviděla, rozbrečela se a šla se uklidnit pryč. Pak se zatvrdila a chvíli to vypadalo, že mě bude celou návštěvu ignorovat. Chtěla jsem utéct, ale její přítel (který to vždy bral s klidem) se snažil celou situaci zachraňovat a pořád o něčem mluvil, jinak by vládlo hrobové ticho. Po nějaké době se to zlepšilo, už komunikovala i se mnou, bavili jsme se o různých blbostech, ale pořád ignorovala syna. Nakonec (snad po pár hodinách nebo mi to jen přišlo jako věčnost?) si z povzdálí všímala i syna, usmála se na jeho úsměv, ale celou návštěvu se ho ani nedotkla. Nesnažila jsem se jí ho vnucovat, pořád si říkám, že se asi musela se vším smířit a nejspíš to byl pro ni i šok nás vidět... Když jsme k večeru odcházeli, řekla mi, že děkuje za návštěvu a ať se zas někdy stavím.
Tak nevím, mám z toho smíšené pocity, nakonec to nebylo tak hrozné, nemyslela jsem na to, co se stalo a bylo fajn vidět zase svoji mamku. Ale na druhou stranu to bylo dost chladné, až na ty slzy na začátku, které běžela hned schovat, aby si snad někdo nemyslel, že má i city. Ráda bych, aby mě pevně objala, omluvila se, pochovala si vnouče, ale nic takového jsem od ní ani nečekala, takže zklamaná nejsem, i když by to potěšilo. Celkově jsme to, co se stalo moc neřešili, já ani moc nechci, ale věřím, že jednou si to vyříkáme a bude trošku líp. Jen ještě nevím, jak se vlastně bude chovat k Petříkovi, snad to nedopadne tak, že se mnou se bavit bude, ale moje "překážka" v životě ji zajímat nebude (tak ho nazvala).
Každopádně doufám, že to význam mít bude, ještě neví, že plánujeme synovi pořídit v budoucnu sourozence, tak snad to nebude zas to samé