Re: Deprese a děti

Asi záleží, jak silnou máš zrovna ataku. Já se buď snažila přetvařovat nebo někam zalézt, předat děti někomu a odbýt si to nejhorší tak, aby mně neviděly.
Nějaký pud - že děti nesmí tím trpět, mi většinou pomohl, abych se usmívala i když to přímo fyzicky bolelo.Ale je fakt, že člověk jede stejně jenom na půl a je to dost vyčerpávající.
Je to těžké být depresivní, když máš kolem sebe děti. Snad nemáš ta těžká pesima celý den plynule. Třeba se snažit naplánovat trochu program podle toho, kdy víš, že ti bývá nejhůř.
"Dovolit si hroutit se", když je synek ve školce a když večer usne...a mezitím se vyburcovat k aktivitě. Třeba i pomocí nějakého neurolu apod.
Samozřejmě chápu, že v nejtěžší depresi žádných takových výkonů člověk není schopen, ale to snad nejsi, to bys zřejmě nezvládala ani péči o synka ani nic jiného.
Moc ti a tvému chlapečkovi držím palce. Jak píšeš, že nevíš, jestli se ti daří skloubit péči o syna, tak naopak ti přeju, aby syn byl pro tebe motorem a dával ti sílu s nemocí bojovat.