Re: Mam milence

Ano, měla jsem to taky tak. Nevěra? Fuj, odsuzuji. Ale pak to bylo jednoduché, doma to nefungovalo, po pár letech vztahu trošku krize, trošku nudy, trošku nezájmu, trošku odlišné představy o životě... a přišel ON a lítala jsem v tom až po uši. Ti "oni" byli dva, v rozmezí dvou let, u jednoho to trvalo půl roku, u druhého 3/4. Pokaždé jsem se z toho vyléčila, jeden z nich je mi dnes vyloženě protivný a když ho náhodou potkám, prchám (ten mě kupodivu miloval), druhý je dnes kamarád s velkým K, o kterém vím, že kdybych mu zavolala o půlnoci, ať pro mě někam přijede, tak sedne do auta a jede (ten mě mimochodem nemiloval, ale já jeho ano).

No a jak to dopadlo? Jsem stále s tím původním, s tím, s kterým byla trošku krize, trošku nudy, trošku nezájmu... Čekáme vytoužené miminko, hodnoty a představy o životě se nám krásně sjednotili, vyzráli jsme vedle sebe a plánujeme svatbu.

A mé názory na nevěru? Jsem připravená na to, že k nám může přijít. Ruku za sebe ani za muže do ohně nedám (on tedy dřív taky nebyl svatej, ale to rozepisovat nechci). A když přijde, uvidíme, vždy se to nějak vyřeší. Jen je někdo víc a někdo míň spokojenej. Ale znovu opakuji, bolet to bude vždy.