Re: Deti- fenomen doby

Nevím, zda fenomén doby, mně to připadá jak hojení vlastních komplexů (kdy právě... leccos nebylo na trhu, na leccos nebyly peníze nebo rodiče se mi málo věnovali).

Osobně tomu říkám dítě = božstvo, vlastní život nepodstatný, žijeme život jejich.

Ve společném trávení času mám občas mezery - a výčitky, protože prostě nemá den 48 hodin, priorita je zajistit teplo, světlo, stravu, na straně druhé ten společný čas je - dle mého - vyvážený. Nikoho to neotravuje a dovedeme si ho vychutnat. MMCH, aktuálně děti externují, tudíž výčitky fakt nemusím mít.

A pak se množí ty maléry, kdy se děti vytknou z rodičovské péče, už tolik netřeba být neustále přítomen... a najednou je člověk sám v nefunkčním vztahu někdy, ale sám, že má problém, co já budu dělat, když už mne tolik nepotřebují? a ztratí se spojnice vztahová mezi manželi nebo partnery - rodiči.
Na mne je den krátký, moc zájmů, koníčků jako takových, asi moc spím, ale taky ... ještě pořád stíháme pracovat na vztahu - manželství, i občas se urvat pro své libůstky.