Re: Děti - fenomén doby

MilkoSonjo, s tvým výrokem


aby jakékoli rozhodnutí matky bylo jakože výsledkem diskuse. Neuznávají se poslušné děti. ...


nezbývá, než souhlasit. Srandovní je, že vlastně v té rodině rozhoduje ne rodič, ale třeba batole. Jsou i takové případy, že dítě nechce jít někam, tak matka prostě mění plány.

Já třeba žiju v městě průměrné velikosti, jednu dobu jsem měla známou, co se přistěhovala z Prahy. Její styl života a přístup k dítěti mi neseděl natolik, že jsem známost utnula.

Ona - jedno dítě batolecího věku - měla studentku na úklid, protože prostě "nestíhala při dítěti poklidit, protože se mu musela intenzívně věnovat". A v tomhle stylu - mé dítě můj bůžek bylo všechno - třeba domluvit se s ní na hodinu srazu téměř nešlo, protože hodina srazu byla orientační, ona přišla i cca o 20-30 minut později podle toho, jak se jí "dítě vyspalo, nebo se zvládli vypravit".
Výsledek byl, že já čekala někde v dětské kavárně skoro půl hodiny, půl hodiny jsem tam byla s ní a pak už jsem prostě šla pryč zase já a ona tam zůstala, protože jsem počítala třeba s hodinou času a nehodlala akceptovat, že ona dorazila o půl hodiny později, tudíž já s ní tam musím ze solidarity zůstat taky déle.
A nešlo se domluvit déle, udělat kompromis, ona si jakoby ponechávala pořád časově volné ruce, aby její dítě-její bůžek, nebylo omezováno ve svých životních biorytmech.
Normální "sportovní" matka, co nemá už malé novorozeně, ale batole ví, kdy dítě spí a kdy je asi tak reálné domluvit si sraz.

Tady to prostě bylo její dítě-její bůžek a ostatní se budto dosadí do jejich puzzle, nebo tam prostě nepasují, ale oni se přizpůsobovat nikomu nebudou.

K vzteku, na druhé straně směšné a odstrašující příklad.