Jste doma docenění?

Mám dneska nějakou depku, no je to vlastně už pár dní... Bydlíme v RD mých rodičů, kde máme svoji bytovou jednotku. Jsme dříve jsem byla s rodiči v denním aspoň krátkém kontaktu, ale poslední dobou mám pocit, že co uděláme je špatně nebo je na to nahlíženo s despektem. Mám ještě ségru, co bydlí na konci naší vesnice a i když beru, že je těhu a protivná, tak mi poslední dobou leze krkem, neustálé narážky typu už máš vyžehleno, že si hraješ s kostýmem pro malou na maškarák, no opět nevynesený koš atd..... Dneska jsme jim všem s malou šly ukázat kostým, a ségra pronesla, strašidlo přišlo... matka - měla bys to naškrobit.... obě vědí, že jsem švadlena začátečnice, dělám to jako koníčka a dalo mi to tolik práce.... A to není jenom to, má dcera je nejhlučnější dítě kolem, rozežraná až hrůza a určitě je hluchá když tak řve Přiznám to není to žádné zlatíčko, ale proti neteři aspoň řekne ahoj, když příjde Mám toho pokrk, nemám si s nimi ani co říct (mé koníčky jsou jak jinak než blbé ) kdybych na to měla finančně a neměla strach, co bude jednou s rodiči až zestárnou, tak bych asi už odešla jinam, i když můj rodný barák miluju.... Pak bych asi byla lepší dcerou
Manžel už rezignoval, když otec nepříjde, že něco potřebuje, sám od sebe nic neudělá kvůli brblání, co si pak vyslechne
Omlouvám se za román, ale naštvali mě, i když mají vzhledem k věku nárok na brblání