Re: Společné bydlení aneb Jak se nezbláznit

Prostě si slušně a asertivně vymez svoje soukromí a svůj osobní prostor. Klidně opakovaně. A klidně zamkni. Na to máš nárok a nelze proti tomu říct ani FŇ.
Někteří rodiče jsou sami od sebe v pohodě a nevměšují se, jiní chtějí naťuknout a pochopí kde jsou hranice, u jiných je to dlouhodobý (až nikdy nekončící) proces.
My žijeme s mými rodiči a jsou ten první případ, takže je to pohoda. Ke tchánům jezdíme jednou měsíčně a je to ten poslední případ, takže bohužel musíme hrát hru na "hodného a zlého policajta", kde já jsem ten zlý, co určuje tu hranici, za kterou už jsou lvi a za kterou tchyně nemá chodit. Je to únavné, ale jinak to nejde.