Re: Dcera nechce být s nikým než s rodiči

janďulko, ve dvou letech není její chování vůbec divné. Pokud je takováhle citlivá, tak bych zvolila postupné zvykání, s tím, že uděláš rituálek- řekneš, že přijdeš a poprvé přijdeš za pět minut, podruhé za deset a prodlužuješ. Zvykne si,ž e vždy držíš slovo a skutečně přijdeš. Neposílala bych babičku pryč do parku s dcerou, to je pro ni víc zátěžová situace, ale nechávala bych holčičku doma, ve známém prostředí. někdy to trochu dýl trvá. Mám dvouleťáka a už ho můžu dávat i do školky, ráno mi tam utíká a těší se, ale naučila jsem ho takhle postupně, dlouho ho hlídala babička s dědou. Ve školce jsem čekala před budovou, jestli nebude plakat. Taky v tomhle náročnějším období doporučuju víc mazlit, věnovat hodně času, nejlépe vzít si dceru v noci do postele, aby měla opravdu jistotu. Je to teda blbý načasování práce a tatínek v nemocnici, ale chápu, že život přináší různý situace. Pokud to jen trochu jde, do práce bych teď nešla, ale pokud to jinak nejde, samozřejmě musíš.
Chlapeček teď školku snášel dobře, ale taky chodil víc k nám do postele a v noci to potřeboval vynahradit.