Re: Jak přežít spratka?

Pawlo, já Ti rozumím, ale souhlasím s fyzickým "násilím" a jasným vymezením hranic, což zakladatelka zanedbala už před pár lety.

Spratek je zjevně chudák - nikdo ho nemá rád, doma nemá pocit bezpečí, protože mu nikdo ty hranice nevymezí a reakce takových dětí bývá: "Jsem spratek? Ok, jak chcete!"

Takže paradoxně by těch pár facek, smýknutí, posbírání prádla a postupná výchova s tím, že sem tam odměna, často pochvala atd., mohlo pomoci...
Hodně pomáhá zaúkolovat - aby byl užitečný.

Děti mé švagrové na mě nesmírně lpí a respektují mě - od malička - a to je vídám poměrně málo a žádný extra vztah k nim nemám.
Nicméně jsme kamarádi, nenechám se oslovovat "pí-o" - ani se o to nikdo nepokusil - chválím, zastávám se jich, sem tam něco podstrčím (vídám je málo, ale na rozdíl od jejich matky vím, co je uvede do stavu nadšení), necméně moje NE znamená NE, bez odmluv...

Modlím se, abych měla stejný (de facto bezpracný a nevysvětlitelný) vliv i na vlastní dítě/děti - s cizíma (i s žáky) to jde zjevně líp