Re: Dcera dál lže a možná si vymyslela znásilnění

Děkuji moc za reakce, sice nestíhám odpovídat, ale čtu je tady.

K našemu vztahu - dcera byla od malinka do nějakých 15 let hodně dětská, až naivní. Byla to moc hodná holka, pomáhala mi s brigádou, dobře se učila. Pak si našla kamarádku ze sídliště a začalo peklo - začala se zajímat o magii, duchové chodili k ní, přemysťovali jí věci, ona si s nimi povídala, až jsem začala mít strach, jestli netrpí schyzofrenií. Nabízela jsem jí pohovor s psychologem, ale nechtěla, bohužel se vše stupňovalo a já jí nechala převézt do Bohnic na psychiatrii. Odsud jí po asi měsíci propustili s tím, že je v pořádku, jen má bujnou fantazii, je nedospělá a nepřiměřeně reguje na svůj věk, příliš dětinská, snadno zneužitelná.

Po nějakém čase se zlepšilo vnímání duchů, už k nám tolik duchové nechodí, ona si s nimi nepovídá, alespoň ne nahlas. Pro změnu začali výmluvy na všechno možné, lhaní, nepořádek v pokoji (i jsem tu jednou dávala fotku), naprosté odmítání péče o sebe, hygienu osobní i čistotu čehokoliv jiného, svého okolí.

Teď už doufám že školu dokončí, i když to byl také boj, ale má před sebou poslední měsíc. Lhaní vyvrcholilo vymyšleným těhotenstvím, cukrovkou (opakované testy u lékařů jí neprokázali ani jednou), teď to znásilnění, dluhy ....

Věci jí prohledávám proto, abych se alespoň trochu dozvěděla, jestli mě čeká ještě nějaká další exekuce, průšvih, začala jsem vlastně při nástupu na učňák a jejím kontaktu s kamarádkou, při podezření na drogy. Ty jsem nikdy doma neobjevila, na to jaký je z ní bordelář si myslím, že bych je doma někdy našla. Dcera o mém občasném prohlédnutí věcí nic neví. Jediné co doma má jsou klasické cigarety, ale ona samozřejmě podle jejích slov nekouří, cigarety nejsou její, nekupuje je, kouřem je jen načichlá. Je pravda, že doma vážně nekouří, ale venku jí vidělo několik lidí z okolí, kteří mi to nezávisle na sobě řekli.

S trvalým bydlištěm to bude potíž, opravdu si nepřeji aby ho tu měla, ale pochybuji že bude souhlasit s tím, že ho bude mít na úřadě dobrovolně.

To že o ní přijdu jako ve vztahu - to se už dávno asi stalo, věřte mi, že jsem v situaci, kdy jsem s tím smířená, teď se snažím zachránit zbytek rodiny. Také doufám že časem dospěje a dojde jí to, ale pokud ne, nedá se nic dělat, ten vztah takhle nemůže být dobrý. Ví že se jí snažím pomoct, ale nemůžu za ní platit dluhy, aby si ona žila nad poměry, pila džusy, chodila do kavárny, kupovala cigarety a já tu jedla suchý rohlíky, protože na víc nezbyde.

Omlouvám se, ale musím jít, dočtu večer