Končím jednodenní půst

Nedobrovolný
Aneb - kdo s čím zachází, tím také schází.

Předevšírem jsem tady zakládala téma o breatheriánech, kteří žijí trvale bez jídla. Fakt jsem nad tím dost premýšlela, uvažovala jsem o půstu, až bude syn starší. Do té doby plánuju jíst bohatýrsky každodenně, bude-li co.

Včera kolem jedné mi partnerka donesla z hospody menu. Těžké - sýr a žampiony, obalené ve strouhance a osmažené. Snědla jsem to a pochvalovala si, že jsme si zase pěkně zanesla tělo.

Kolem sedmé se mi udělalo strašně zle (z toho jídla? od nerů? únavy? nebo proto, že jsem před tím v hlavě řešila breatheriány? ) a hodinu a půl šlo všechno horem i dolem, bylo mi děsne. Myslela jsem, že zemřu. Zároveň jsem si vzpomněla, že v tom článku o breatheriánech byl i podrobný návod, kterak si v rámci půstu a pročišťování udělat domáci klystýr. Já jsem ho ani dělat nepotřebovala... Po dvou hodnách utrpení se mi udělalo lépe, dneska už je mi dobře a mám hlad. Končím půst. Jdu zanášet tělo a příště si dám fakt pozor, nad čím zase budu dumat