Re: Zvládání psychického stavu.

Nene, jzdím na výcvik, ale jdeme tam do hloubky jako na terapii, žádný rozdíl, jen je navíc, zvlášť, teorie a supervize.

No rozhodně není za vodou, když absolvuje výcvik, jen zjistí, kolik toho bude muset řešit v terapii po něm
a hodně lidí nám z výcviku odpadlo, 4 z 11, prostě to nedali.
nalezení příčin není samoléčivé, nalezení diagnóz ale už vůbec

Ony ty prapůvodní příčiny jsou podle mě tak hluboko, že čím víc čloěk říká, že jeho problémy nemají příčinu, tak just že jo ale třeba já se po 5 letech teprve dostávám někam. Ale samozřejmě, kdyby to nebyla skupinovka a byla 3x týdně, tak se k tomu dostaneme za rok, žejo. Ale psychoanalýza dokáže vybabrat neuvěřitelný věci, zní to šíleně, ale víš, že je asi možná souvislost mezi mým strachem z apokalypsy (že do Země něco narazí nebo nás něco sežehne) a rozpínáním mojí mámy do mého života? Mazec. Ale souhlasím, ten proces je nejdůležitější věc. Zrovna čtu Yaloma, Lži na pohovce, tam taky pořád: soustřeď se na proces, soustřeď se na proces a asi je to fakt

Já svýho analytika mám ráda, vypadá jako jouda, takový matfyzák v bílých podkolenkách, fakt figurka, mladý (40 let), myslela jsem , že to bude docela trouba a překvapil mě. S terapeutem si sednout nějak musíte, je to o důvěře, ale naprosto normálně přicházejí fáze nenávisti, lásky, sexuálních, agresivních přenosů, takže nějakou dobu ta, nějakou tak a je to v pořádku. Když se nic neděje a je to pořád "tak nějak v oukeji", smrdí to a je pod tím asi pěkná kupka napalmu